V období, které uplynulo od vydání posledního čísla zpravodaje, se v rámci společenství Oříku několik jeho členů dožilo krásných kulatých narozenin.

Při této příležitosti jim do dalších let přejeme jen všechno dobré, radost a štěstí, hodně zdraví a spokojenosti, a hojnost Božího požehnání.

Znáte to! Na přelomu června a července je doba maturit, promocí, primicí, svěcení jáhnů, ale také i svateb. Dost možná, že jste se sami něčeho z toho zúčastnili.

Jeden z mých příběhů začíná na samém začátku prázdnin.

Moje rodina není velká a pozvání na svatbu je v mém životě vzácné. Tito dva mladí lidé, kteří mě pozvali, pro mne mnoho znamenají. Jsou to přátelé, kteří žijí to Boží slovo „jedni druhých břemena neste“ naplno.

Následkem hříchu je smrt... Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. (Řím 6,23;3,23)   Ale: Kristus zemřel za naše hříchy a byl pohřben. Třetího dne byl vzkříšen. (1Kor 15,3) A když Bůh vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás (Ef 2,4).

Milí farníci, přátelé!

V probíhajícím Roce milosrdenství zvláště přemýšlíme o tom, co je to vlastně milosrdenství. V internetovém slovníku „Wikipedie“ čteme tuto definici: Milosrdenství je účinný soucit s člověkem v nouzi, s někým potřebným či bezmocným, s člověkem zadluženým, nemajícím nárok na příznivé zacházení. Zatímco pro filosofa Nietzscheho je milosrdenství jedním ze základních pilířů otrocké morálky a projevem slabosti, pro nás křesťany je to naopak základní projev Boží lásky k nám i našeho vztahu k lidem okolo nás.