Sára Ondráčková

Odhodlání, očekávání a - úplně něco jiného

aneb můj pobyt v klášteře

         Jsem prostě taková, tvrdohlavá. Když si něco vymyslím, musím se k tomu dostat či to mít. 

         Tak to taky začalo, někdy v zimě se u mě objevila obrovská touha. Chtěla jsem zažít život v klášteře. Jak to tam funguje? Co tam vlastně celý den ty sestřičky dělají? Proč se vůbec rozhodly žít takový život? Samé otázky, ale nikdo, kdo by odpověděl, a mně by to stačilo. 

Nejztracenější den našeho života je ten, kdy jsme se nezasmáli

Proč se máme usmívat? Když se dnes neusměju, nic se nestane, ne? Je to zbytečné?

Když potkáte zamračeného člověka, možná se vám honí hlavou, proč se mračí. Má problémy v práci, stalo se něco doma, pohádal se s někým? Každý má občas nějaké starosti, ale tím, že se bude mračit na všechny, nepomůže ani sám sobě ani těm okolo.

Společenství mladých

Je skvělé mít po boku někoho ve stejném věku a stejné víry. Společně se modlit, povídat si, řešit problémy, koukat na filmy a plno dalších věcí, které spolu můžeme podnikat. A právě proto jsme založili SPOLEČENSTVÍ MLADÝCH. Chceme, aby se mezi námi vytvořilo velké pouto přátelství, aby naše farnost žila a hlavně naše víra rostla.

Náš cíl je navzájem se vzdělávat a sloužit Bohu. Být živou součástí církve.

Naše dveře do společenství jsou stále otevřené a rádi uvítáme nové tváře.

Setkání s Duchem svatým

Hned na začátku prázdnin jsem odjela na třítýdenní tábor do Orlických hor. Není to věřící tábor, ale je to tam moc fajn a mně se tam líbí. Asi v druhém týdnu jsem prožila neuvěřitelný okamžik. Bylo to u oběda.

Představte si hlučnou jídelnu, každý si s někým povídá a já tak postupně poslouchám, o čem se kdo baví. Vím, že je to neslušné, ale zkuste někdy mlčet a naslouchat, o čem se spolu ostatní lidé baví.

Bůh nás nikdy neopustí

Končí prázdniny, je poslední srpnový den, a já jsem doma a zpracovávám fotky. Najednou někdo zazvoní a já si říkám, že to je určitě Josífek, a on to obejde přes dvůr. Ale pak slyším zazvonit podruhé, a tak tedy sejdu a jdu otevřít. Za dveřmi stojí dvě ženy a ptají se mě, jestli vím, jaké je Boží jméno. Já vůbec nechápu, o co jde, a tak ze sebe něco vymáčknu. Nakonec z nich vypadne, že jsou Svědci Jehovovi, a já se s nimi přestávám okamžitě bavit a zavírám dveře.

Subscribe to RSS - Sára Ondráčková