Při bohoslužbách o první neděli adventní (letos 3. prosince 2017) byly v kostelích žehnány adventní věnce.
„Adventní věnec se svícemi je oblíbeným symbolem adventního času. Světlo čtyř svící, které se postupně zapalují v průběhu čtyř adventních týdnů, nese poselství Božího světla a každý týden, s další zapálenou svící, tohoto světla přibývá. Zelený adventní věnec symbolizuje život a společenství, a je znamením naděje. Adventní věnec má vždy tvar kruhu, a tak nemá ani začátek ani konec, je tedy symbolem nekonečnosti Boha, který je věčný.
Všichni víme, že advent je čas před Vánocemi, v němž se připravujeme na oslavu narození Ježíše Krista, které bylo pevně stanoveno na 25. prosinec. Tento den je po velikonočním Vzkříšení největším křesťanským svátkem, je to slavnost Narození Páně.
Víme také, že advent je definován čtyřmi týdny začínající nedělemi, které tomuto datu předcházejí. Advent tedy vždycky trvá plné tři týdny, délka toho čtvrtého posledního záleží na tom, na který den v příslušném roce připadne datum 25. prosince.
Před několika lety jsem napsal článek Proč obdivuji Němce, který jsem zařadil i do své knihy SÍLA LÁSKY (nakladatelství Primus, Praha, 2010, s. 84). Hlavní důvod mého obdivu k nim – řečeno jednou větou - tkví v tom, jak se Němci nekompromisně, důsledně, s pokorou, ale i noblesou vyrovnali se svou nacistickou minulostí, uvědomili si svou vlastní vinu a zároveň i lítost a vynaložili všechny síly k nápravě.
Letošní 17. listopad jsem se svojí rodinou strávila v Praze. Hlavním dlouho dopředu plánovaným cílem rodinného výletu byla návštěva výstavy impresionistů na Pražském hradě. Cestou na Hrad jsme se dostali na Národní třídu. Tam proudily davy lidí, v odstavených tramvajích byly promítány studentské dokumentární filmy. Před Národním divadlem, kde se večer slavnostně předávaly Ceny paměti národa, bylo možné získat za dobrovolný příspěvek k připínání trikoloru, se kterou se po Praze pohybovalo množství lidí.
Proč se máme usmívat? Když se dnes neusměju, nic se nestane, ne? Je to zbytečné?
Když potkáte zamračeného člověka, možná se vám honí hlavou, proč se mračí. Má problémy v práci, stalo se něco doma, pohádal se s někým? Každý má občas nějaké starosti, ale tím, že se bude mračit na všechny, nepomůže ani sám sobě ani těm okolo.
Koncem listopadu loňského roku jsem se ocitl již poněkolikáté v nemocnici. Z neděle na pondělí jsme byli na pokoji pouze dva pacienti. Spolupacient šel v pondělí na operaci, a tak jsem zůstal sám. Během dne začali přicházet noví pacienti. S každým jsem se přivítal. Nakonec jsme byli na pokoji čtyři. Nejstarší měl přes devadesát roků, dalšímu bylo kolem osmdesáti jako mně, a poslední byl asi šedesátiletý.
Asi před měsícem jsem jela tramvají z hlavního nádraží do Starého Lískovce. Posadila jsem se a všimla si staré paní, která seděla naproti přes uličku. Poté přistoupil manželský pár. Nejdřív jsem si jej nevšimla, ale potom jsem uviděla, že je žena těhotná. Zvedla jsem se a pustila ji sednout. Znovu jsem se podívala na starou paní, která se na mě dívala vlídným pohledem a usmála se. Po celou cestu jsme se obě na sebe usmívaly a já přemýšlela, kde a jak asi bydlí, a chtěla se jí na to zeptat.
Pronásledování křesťanů dosáhlo v nejpostiženějších zemích v letech 2015-2017 svého historického vrcholu. Kristovi následovníci jsou nejvíce perzekvovanou skupinou na světě. Přesto se o nich málo hovoří. Západní vlády by proto měly využít svého vlivu a zastat se utlačovaných menšin, zejména křesťanů.
Začátkem tohoto, pro Brněnskou diecézi, jubilejního roku vyzval otec biskup Vojtěch k uspořádání fotovýstavy ze života diecéze. Zúčastnit se jí mohl každý profesionální nebo amatérský fotograf. Snímky měly být tematicky zaměřeny buď na samotnou katedrálu, nebo na život farností. Organizace výstavy se ujalo Diecézní muzeum.
Mezi vybranými věřícími, kteří dostali v sobotu 2. 12. 2017 v brněnské katedrále ocenění za celoživotní činnost pro církev, byl pan Jaromír Šrámek, zakladatel tiskárny Gloria v Rosicích a vydavatel (mimo jiné) náboženské literatury. Na pár klíčových vzpomínek z jeho života se ho zeptala Zdeňka Nejezchlebová.
Pane Šrámku, řekněte nám, prosím, něco o sobě, odkud pocházíte, jak dlouho bydlíte v Rosicích a proč jste se rozhodl založit tiskárnu Gloria?
Během letních prázdnin, konkrétně v červenci, proběhla v Brně již sedmadvacátá Katolická charismatická konference. Nyní bylo heslo konference „Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového Ducha.“ Jako každý rok byla tato křesťanská akce velmi pěkně zorganizovaná, že si každý člověk mohl najít to, co právě jeho zasáhne do srdce.
V sobotu 2. prosince 2017 v 10:00 hodin se v brněnské katedrále uskutečnila slavnostní pontifikální bohoslužba při příležitosti 240. výročí založení Brněnské diecéze. Katedrála byla zcela plná, snad nezůstalo jediné volné místo, přijeli věřící ze všech koutů diecéze. Bohoslužbu celebroval sídelní brněnský biskup Vojtěch Cikrle za účasti velkého počtu dalších církevních hodnostářů, kněží, jáhnů, ministrantů a zasvěcených osob. Bohoslužba byla vyvrcholením letošních jubilejních oslav a vyzněla jako velké poděkování Bohu za založení a dlouholetou ochranu diecéze.
Je skvělé mít po boku někoho ve stejném věku a stejné víry. Společně se modlit, povídat si, řešit problémy, koukat na filmy a plno dalších věcí, které spolu můžeme podnikat. A právě proto jsme založili SPOLEČENSTVÍ MLADÝCH. Chceme, aby se mezi námi vytvořilo velké pouto přátelství, aby naše farnost žila a hlavně naše víra rostla.
Náš cíl je navzájem se vzdělávat a sloužit Bohu. Být živou součástí církve.
Naše dveře do společenství jsou stále otevřené a rádi uvítáme nové tváře.
První známky se objevily na farním táboře v červenci letošního roku, kde v jedné malé, ale útulné kuchyňce se stalo něco úžasného a neočekávaného. Osm statečných praktikantů se tam sešlo u kulatého stolu se svíčkou uprostřed. Bylo ticho a místnost se naplnila důvěrou a láskou. Drželi jsme pevný kruh a říkali své prosby a díky. Propojilo se mezi námi ještě větší a hlubší pouto. Po tomto úžasném zážitku jsme se rozhodli, že bychom se mohli scházet pravidelně, a tak vytvořit SETKÁVÁNÍ MLÁDEŽE v naší farnosti. A tak to asi vzniklo a trvá to až dodnes a určitě ještě dlouho bude.
