Určitě se všichni shodneme v názoru, že „duše“ je něco, co máme, co používáme, o čem často mluvíme. Je snadné říct o něčem, že to „má duši“, nebo říct o někom, že „chodí jako bez duše“. Také říkáme „na mou duši“, když chceme potvrdit, že je to pravda nejpravdivější. A také se snažíme vidět druhým lidem „do duše“. Někteří mají „na duši“ šrám a bolí je to moc, ačkoliv nemohou ukázat lékaři žádnou odřeninu. A pak jsou mezi námi „milé duše“, ale také „černé duše“ a „ztracené duše“. A nakonec, když skončíme pozemskou pouť, naše „duše odchází“. Prý do Nebe. Věřme, že ano.
