OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 34 (14. 4. 2019)

u příležitosti jeho nedožitých osmdesátin

Arne Linka byl hvězdou společných hodin studentů hudebních a dramatických oborů Janáčkovy akademie múzických umění na počátku šedesátých let minulého století. O přestávkách usedal za koncertní křídlo klavíru a bavil ty, kteří neměli chuť na svačinu, klavírními improvizacemi.

Vaše Milosti, otče velmistře, bratři a sestry,

otevíráme Rok sv. Anežky České. Co znamená otevření roku? Znamená to, že stojíme na prahu prostoru možností a výzev. Prostoru, z něhož může vystoupit cokoli. Něco z toho známe, něco lze předpokládat, něco lze tušit. Nicméně můžeme být zcela zaskočeni, takřka vstoupit do nachystané pasti. Nebývá dobré mudrovat o tom, co nevíme. Je však třeba dobře zvážit, co víme.

Přijal jsem tělo, vím, kde moje duše přebývá.
Jednou vše vrátím zpět, nic jiného mi nezbývá.
Než rozplynu se navždy v zemské náruči.
Však do té doby, kdo mě lásce naučí?

Přijal jsem krev, vím, kde je moje vina.
Mám svůj díl na těle a krvi syna.
Jednou snad dojdu spásy v jeho náruči.
Však do té doby, kdo odpouštět mě naučí?

To ticho, když svítá, hvězdy mlčí a země mluví.
Duch svatý

V říjnu loňského roku jsem putovala s domašovskou farností do Číhoště a na Želiv. Navštívili jsme tato dvě významná místa spojená s komunistickým útlakem.

Téměř celý dnešní den jsem vyplnil procházkami po Kalaupapě a jejím okolí a nepotkal při tom jediného člověka. Jaký nepředstavitelný kontrast oproti jiným havajským ostrovům, které nejenomže navštěvují davy cizinců, ale všeobecně tam pulzuje pestrý a rušný život. Za tu dobu, co do Kalaupapy jezdím (poprvé v roce 1997) zde zemřelo již mnoho lidí. Počet malomocných, kteří dosud žijí, se drasticky zredukoval na devět osob, ale jenom tři z nich se dokážou samostatně pohybovat.

Brněnský diecézní biskup Vojtěch Cikrle jmenoval nového (od roku 1990 v pořadí třetího) generálního vikáře brněnské diecéze. Stal se jím pomocný biskup Pavel Konzbul. Do tohoto úřadu byl slavnostně uveden v pondělí 4. února 2019. Při této příležitosti jsme otci biskupovi Pavlovi položili pár otázek:

Před třemi lety jste se stal biskupem, nyní přijímáte novou významnou roli v životě církve. Jak se liší Vaše pocity tehdy a nyní?

je nejdéle sloužícím biskupem brněnské diecéze od jejího založení v roce 1777

Současný brněnský diecézní biskup Vojtěch Cikrle byl jmenován třináctým diecézním biskupem 14. února 1990papežem Janem Pavlem II. ve svých čtyřiceti třech letech. Biskupské svěcení přijal v katedrále sv. Petra a Pavla 31. března 1990. 

V Říčanech se 20. ledna konala přednáška otce Marka Orko Váchy s názvem Chuť žít. Byl jsem mile překvapen, že sál v kulturním domě se zcela zaplnil.

Marek Vácha se zmínil např. o slepém žebrákovi. Slepý volá na Ježíše: „Smiluj se nade mnou“. Ježíš zastavuje a ptá se, co chce. „Prosím, chci vidět“. Kdyby se slepý neozval, Ježíš by prošel a nic by se nestalo. 

Další myšlenky:

V lednu letošního roku se uskutečnil farní zájezd do Třeště, jehož cílem byla návštěva tamních rodinných betlémů. Plně obsazeným autobusem a dvěma doprovodnými vozidly jsme se vydali na cestu. Jakmile jsme se dostali do vyšších poloh Vysočiny, obklopila nás bílá krajina. Mrzlo, až praštělo, sluníčko svítilo a o to víc bylo jiskřivého sněhu kolem. 

CARE je jednou z nejvýznamnějších mezinárodních humanitárních organizací. Po celém světě zachraňuje životy a podílí se na odstraňování chudoby. V letech 1946–1950 rozdala CARE v Evropě celkem 100 milionů balíků pomoci, které putovaly i do Československa. V roce 1950 byla ale její činnost komunistickým režimem přerušena. Z toho důvodu se všeobecné povědomí o CARE v České republice vytratilo. Dodnes pomáhá těm nejzranitelnějším, zejména ženám a dětem.  

Dne 11. února si připomínáme Světový den nemocných. Všichni dobře víme, jaké to je, když člověk ochuraví. Někdy stačí i malý zdravotní problém a rozhodí naše myšlenky a všechny plány. Oč hůř se prožívá nemoc vážná, dlouhodobá, nebo dokonce nevyléčitelná.

Trápení se zvládají lépe, když na ně nejsme sami. Člověk sám od sebe nenachází smysl utrpení, ale když nás provází Pán Ježíš, může proměnit naši nemoc dokonce v pramen radosti a záruku vzkříšení. 

štěstí, zdraví vinšujem vám…

V období svátku Tří králů proběhla i letos v našich obcích Tříkrálová sbírka. Je organizována katolickou Charitou ČR, letos v celostátním měřítku už podevatenácté. U nás nepřetržitě od roku 2006. 

Běla Schovancová, ilustrátorka, malířka a básnířka se narodila 22. 11. 1945 v Brně.

Emigrovala do Itálie, ale po kratším pobytu přesídlila do Paříže, kde nedávno 18. 2. 2019 náhle zemřela. 

Její básnická tvorba je početná a tématy shodná s tvorbou jejího manžela akademického malíře Ladislava Schovance.

Milá paní Šrámková, milá rodino, příbuzní, milí přátelé! 

Když stojíme u rakve nám blízkého člověka, duch je otřesen ztrátou, a uvědomujeme si svou omezenost. 

Naštěstí nás víra pobízí dívat se výš, za propast biologického zámku, abychom se neutápěli v sebelitování, abychom hleděli výš ke zdroji naděje k věčnému životu.