OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 35 (22. 9. 2019)

Milí farníci Ostrovačic, Říčan a Veverských Knínic. Ze srdce Vám děkuji za milé přání a nezasloužený dar k mým neuvěřitelným osmdesátinám. Když se ohlédnu zpět, nestačím našemu Pánu děkovat, jakými cestami mě životem provedl. Jeden nemalý úsek byl právě mezi Vámi. Ráda vzpomínám a jsem Vám všem za mnohé vděčná. Hluboce jste se mi zapsali do srdce, takže když vzpomínám na cokoli zpět, jedním mezníkem vzpomínek je právě charakterizované období: “před, nebo po Ostrovačicích“. Mezi Vámi “Oříky“ jsem poznala mnoho krásných lidí. Jsem Vám za mnohé vděčná a zpětně za mnohé děkuji.

Cílem naší letošní farní pouti byla oblast na jihozápad od Telče. 18. července jsme se vydali autobusem do oblasti České Kanady. 

Česká Kanada 

Narozen 7. srpna 1926 v Kauai, zemřel 4. ledna 2008 v Kalaupapě.

Arne Linka byl podle vyjádření mnohých, kteří měli štěstí se s ním poznat, nádhernou osobností s neobvyklým hudebním talentem. Setkání s ním zanechalo nesmazatelné stopy, a i po letech po jeho odchodu na věčnost na něho s uznáním, obdivem a láskou mnoho lidí stále vzpomíná. Už v předchozích číslech Oříku jsme zveřejnili několik příspěvků s tímto zaměřením. Nyní uvádíme další, abychom jeho osobnost co nejvěrněji přiblížili našim čtenářům. 

Dopis bratrovi

Jarmila Pololáníková

Milý Arne,

A přišel slavný rok 1989. Já sama už jsem nedoufala, že se dočkám změny, v mých očích, falešného režimu, ale stalo se.

V letošním roce si připomínáme 30. výročí sametové revoluce, která v naší zemi nastolila demokracii. Už od léta se v televizi a ostatních médiích vzpomíná na události, které u nás tenkrát probíhaly. Ten zájem je pochopitelný, protože tehdy se v naší zemi zhroutila totalitní moc, která si dělala ambice být tu „na věčné časy“. V jednom článku v Lidových novinách z roku 2014 (rozhovor Jany Machalické s B. Rychlíkem, 13.

3. března jsme si připomněli 25 let od smrti Karla Kryla - jak ho nazývá jeho skvělý životopisec Vojtěch Klimt „nechtěným svědomím českého národa“. Kryla jsem miloval. To kvůli němu jsem se naučil hrát na začátku svého gymnaziálního studia v roce 1973 na kytaru a dlouhá léta jsem pak hrával jeho písně, a také výtvory jiných autorů, především Jaroslava Hutky a Vlastimila Třešňáka. Kryl je pro mne člověkem, se kterým jsem byl bytostně téměř ve všem „zajedno“.

Ve čtvrtek 15. srpna proběhla v Brně duchovní část oslav Dne Brna, která byla pojata jako celodenní pouť. Tyto oslavy se konají pravidelně už od roku 1995 a připomínají významnou událost z konce třicetileté války. 

V první polovině srpna jsem s přítelkyní Marcelou zajel na několik dní do Jeseníků. Počasí nám přálo, a tak jsme si troufli jít na poměrně náročnou cestu nespoutanou a divokou přírodou z Karlovy Studánky na chatu Barborku a zpět do Studánky. Cesta je vedena kolem říčky Bílé Opavy, částečně se jde po lávkách, žebřících, schodech. Občerstvení je až po 5,5 km. Následující den jsme si vyšlápli na lehčí túru jen 3,5 km na Praděd. Daleké výhledy a námaha stály za to. 

Prázdniny 2019. Už jsou pomalu za námi, a když si je promítnu zpět, tak nám z nich zůstalo několik krásných duchovních zážitků. První, hned z počátku prázdnin z tradiční pouti v Radějově na svátek sv. Cyrila a Metoděje. A bylo milé překvapení, že hlavním celebrantem byl arciopat břevnovského kláštera, benediktinský mnich P. Petr Prokop Siostrzonek. Vzpomínal, že na pouti v Radějově byl již jednou, a to před 30 lety, v červenci 1989.

Na konci srpna jsme se s několika dalšími přáteli vydali na cestu do Říma. Někteří jsme letěli letadlem poprvé, takže už to byl zážitek. Část přijela do města už v úterý dopoledne, část až večer. Měli jsme všichni společně pronajatou vilu v části Trastevere, asi 10 minut od nádraží a zastávky MHD. Celkem nás bylo 17. Díky otci Milanovi jsme měli každý den mši svatou. 

V první polovině prázdnin, v týdnu, kdy měla svátek Panna Maria Karmelská, jsem po mnoha letech navštívila Prahu. Měla jsem jen dva cíle, i když Praha nabízí tolik zajímavostí a památek. Cestu tam jsem absolvovala se svojí známou, která byla na Moravě a vracela se domů do Prahy, do okrajové části Řepy.

V roce 2017 – 2018 byla firmou STŘECHY s.r.o. generálně opravena vrchní část věže. Shnilá výdřeva byla nahrazena novou dřevěnou konstrukcí a potažena hliníkovým plechem krytým speciální folií. Následně celá tato část byla jeřábem posazena na věž. Potud vše v pořádku.