OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 38 (27. 9. 2020)

Všechna přikázání jsou shrnuta v přikázání lásky. Láska je však i něco jiného, než o čem se tak často mluví. Láska má mnoho podob a o té, o které se tak moc nemluví, se chci s vámi podělit. Jedná se o lásku obětavou, lásku bez výhrad.

V podzimním vydání (č. 35) ročníku 2019 jsme v Oříku věnovali rozsáhlou pozornost loňským oslavám Dne Brna. Tyto oslavy se konají pravidelně od roku 1995 a mají připomínat obyvatelům Brna a jeho návštěvníkům účinnou a slavnou obranu města na konci třicetileté války proti ohromné přesile švédských vojsk. Kromě hrdinných obránců z řad vojáků a občanů města tehdy významnou roli sehrály dvě výrazné osobnosti – plukovník Ludvík Raduit de Souches, který velel obráncům, a P. Martin Středa, představený brněnské jezuitské koleje, který obráncům poskytoval duchovní oporu. 

V rámci svých návštěv Karlovy univerzity v Praze jsem se šla ke konci letošních prázdnin podívat na Staromák na čerstvě postavený a posvěcený Mariánský sloup. Pokud jde o pocit, kdy se před Vámi z Celetné ulice otevře Staroměstské náměstí a uprostřed stojí sloup s Pannou Marií na vrcholu, tak můj pocit v tu chvíli byl….vše je tak, jak má být. Jako kdyby ten sloup tam stál pořád a nikdy nebyl stržen. Prošla jsem mezi sloupem a sochou Husovou a další pocit byl…ironie osudu.

O první zářijové sobotě se malá skupinka farníků z Ostrovačic, Říčan, Veverských Knínic a Domašova setkala před kaplí na Javůrku, aby pak pěšky pokračovala do údolí Bílého potoka k cíli, jímž byla tamější kaple zasvěcená Panně Marii Bolestné. Tam se skupina početně rozrostla o poutníky, kteří přijeli na kolech, a o ty, kteří ze zdravotních důvodů či z důvodu vyššího věku dorazili na místo motorizovaně. 

Vážení čtenáři OŘÍKU, byla jsem požádána, abych napsala několik dojmů ze své první pouti na Velehrad, která se i přes pandemii s covidem-19 přece jen uskutečnila. 

Kapitola první: Vyrážíme

V letošním červenci se již podvanácté konala lesní mše svatá u Helenčiny studánky v Podkomorských lesích. Myslím, že všichni, kdo se zúčastnili, byli rádi, že se konečně volně a svobodně po koronavirových opatřeních můžeme setkat ve větším počtu bez jakýchkoli ochranných pomůcek. 

Jako každý rok velkou skupinu tvořily děti trávící část prázdnin na ostrovačické faře, které nám průběh mše zpestřovaly zpěvem, a před závěrečným požehnáním i představením letošního tématu tábora – cestování kolem světa. 

Z aerodynamiky je všeobecně známo, že mísení tekutin s různou měrnou hmotností probíhá poměrně pomalu. Uvedená zákonitost je občas prezentována např. v akváriu, kde jsou dvě tekutiny s rozdílnou měrnou hmotností, oddělené pevnou přepážkou. Po jejím vysunutí lze pozorovat, že se tekutiny nepromíchají, ale po sobě se posouvají, jako by byly odděleny např. pružnou folií.

Ministerstvo zavádí roušky ve vnitřních prostorách po celé ČR

Převzato z webu BB. Autor článku: Monika Klimentová

Na základě datových podkladů o vývoji epidemie covid-19 a doporučení epidemiologů dochází od 10. září opětovně k povinnosti nošení roušek ve všech vnitřních prostorách budov, a to na území celé ČR.

V sobotu 4. 4. 2020 před Květnou nedělí jsem měla možnost být součástí online večeru chval. Pořádal ho můj kamarád, tehdy ještě bohoslovec, dnes již vysvěcený kněz, se svými přáteli. V průvodním slově mezi písněmi se zamýšlel na způsobem, jakým chválíme Boha, jaký k němu máme vztah, a také nad blížícími se Velikonocemi. Jeho myšlenky mne velmi zaujaly, a proto jsem se rozhodla se s nimi podělit i s vámi v tomto článku. Následující odstavce jsou citací jeho slov.

Městys Ostrovačice vydal v roce 2020 zcela novou knihu mapující velmi zajímavou historii Ostrovačic. Kniha je rozdělena na dvě základní části, a to textovou a obrazovou. Kromě fotografií ze současnosti jsou v ní uveřejněny i historické fotografie, mapy, projekty a listiny. Ve většině případů se jedná o obrázky, které většina čtenářů neměla dosud nikdy možnost vidět. Historické fotografie domů, ale i z různých společenských akcí, poskytli obyvatelé Ostrovačic, kterým za to patří velké díky. Textová část je pak rozdělena do 25 hlavních kapitol. 

Náš milý pan farář ThDr. Ludvík Bradáč oslavil v neděli 6. září mší svatou své 55. narozeniny. Nedávno jsme si v kostele připomněli jeho 30. výročí kněžství. Je úctyhodné, že po magisterském studiu na bohoslovecké fakultě pokračoval ještě cílevědomě ve svém vzdělání a dosáhl doktorátu teologie. Krásná léta středního věku a kus duchovní praxe má už za sebou. Pan farář se řídil radou svých rodičů, kteří ho už v dětství vedli k modlitbě a k účelnému využití volného času, ať se už jednalo o dlouholetou hru na housle, četbu knih nebo sledování sportovních aktivit.

Jan Štych, z dopisu příteli Zd. Pololáníkovi 

Ahoj Zdeňku.

Občas se jdu podívat na Staroměstské náměstí, zda ještě nezbořili sochu Panny Marie. Stále tam stojí a krásně zdobí naše památné náměstí, teď skoro prázdné, jak jsme na něj byli zvyklí za našeho mládí, když do Prahy ještě nejezdily davy zvědavých turistů.  

Když ten sloup stavěli, rád jsem přicházel obhlížet staveniště a v den dokončení jsem měl velkou radost a pocit zadostiučinění. 

Hned ten večer jsem si svůj dojem popsal takto:

4. června 2020

Milí farníci,

jako obvykle v září začal nový školní rok. Začal ale jinak než obvykle: s rouškami a množstvím otazníků ohledně hygienických opatření i samotné výuky a jejího smyslu. 

Škola má být přípravou na život. Jak se ale na život připravit? Život se vyvíjí často nepředpokládaným směrem, stejně jako svět, ve kterém žijeme. A občas přijdou tak nepředvídatelné věci, že se najednou ve světě cítíme úplně jinak než předtím.