OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 47 (24. 9. 2023)

Na kapličku zasvěcenou sv. Ludmile a stojící na malém návrší nad Veverskými Knínicemi upozornil v minulém čísle Diecézního zpravodajství (č. 36) krátký článek (autorky píšící pod zn. lef). Podávané informace my domácí sice známe, přesto jsme rádi, že se tímto způsobem dotávají do širšího povědomí. Z článku stručně zopakujeme: Kaple byla postavena v péči Zastupitelstva obce a vznikla na základě návrhů architekta Ondřeje Skály a Jany Janíková z Brna. Byla postavena mj. ze sponzorských darů. Před Vánocemi 2021 byla slavnostně odhalena a současně zasvěcena P. L. Bradáčem.

Každý týden na nás při mši shlíží z obrazu za oltářem patroni našeho kostela - sv. Petr a sv. Pavel. Každý týden je mám na očích, a přesto jsem si toho nikdy nevšimla. Až nedávno.

Seděla jsem na konci prázdnin v kostele, přemýšlela o tématu článku do Oříku. V jednu chvíli jsem zvedla oči a zadívala se právě na oba dva světce. Na obraze vypadají jako dva největší kamarádi, objímají se a vlastně jsou si i něčím podobní. Ale pak mě zarazí, že každý má upřený pohled někam jinam. 

Když někdo dostane dárek s názvem „třígenerační dovolená“, může si pod tím představit ledacos. Co vlastně mám očekávat, mám se těšit, když vůbec nevím na co? Tím, jak znám svoji dceru, jsem věděla jistě, že to bude nezapomenutelný zážitek. O nic se nemusíte starat: program, šofér, ubytování i jídlo – vše bude zajištěno – takové byly informace, které jsme dostaly.

Při mém letošním prázdninovém studijním pobytu na Sicílii jsem kousek od pláže v písečných dunách narazila na zvláštní květinu. Vypadala jako malá bílá lilie s šesti úzkými paprsčitými lístky kolem dokola. Po bližším zkoumání jsem zjistila, že je to biblická květina.

Říká se: Jiný kraj, jiný mrav. Cestováním člověk poznává nejen jinou krajinu, architekturu a vůbec kulturu, jiné zvyky a mentalitu lidí, ale i sebe sama, díky konfrontaci s tím novým, jiným, co je někdy tak diametrálně odlišné od toho, na co byl zvyklý „doma“, ve svém prostředí. Cestování tak nejen obohacuje a rozšiřuje horizont poznání, ale - pokud je ochoten to připustit – dělá člověka jaksi automaticky pokornějším a vděčnějším.

Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Jan 20,19-31

Na konci července jsem se vypravila do Portugalska, kde se konaly světové dny mládeže (dále jen SDM). Jedná se o společný čas pro mladé z celého světa, které na konci vrcholí společnou mší svatou s papežem.

Jižně od Mrtvého moře, poblíž vesnice Safi je strmý svah, kde se nachází klášter, byzantská bazilika ze 7. století našeho letopočtu a jeskyně Lot. Vchod do jeskyně je přímo za bazilikou. Kámen s nápisem „Sv. Lot“, který byl nalezen během vykopávek, je důkazem lokalizace Lotovy jeskyně na tomto místě ve starověku.

Koncem dubna t. r. se po delší přestávce konalo setkání redaktorů farních zpravodajů a členů redakční rady. Tentokrát se uskutečnilo v Brně-Lesné, v novém kostele Bl. sestry Marie Restituty.

Od publikování mé knihy o kolonii malomocných na ostrově Molokai uplynulo již 17 let. A toto historické a posvátné místo jsem nepřestával navštěvovat ani později, protože intenzivní osmiletá práce na knize z let 1997 až 2005 se vryla do mého života tak hluboce a bytostně, že dodnes, navzdory uplynulému času, cítím toto místo jako zdroj k načerpání energie, inspirace a duchovní posily. I když byla moje kniha již dávno dopsána, dozvídám se při každém dalším pobytu stále něco nového, co můj celkový dojem plynule rozšiřuje.

Na průřezu všech synodních výstupů, ať již na farní, diecézní, národní či kontinentální úrovni, zaznívalo volání po autenticky prožívaném společenství, které se projevuje respektem, přijetím, nesouzením, inkluzí... Rozšířit prostor svého stanu. To je sen o církvi. 

Zatím si ale žijeme každý ve své bublině a hájíme si iluzi o "zdravosti či pravověrnosti" té své, vidíme v druhých ohrožení. Rádi bychom, aby vlajka našeho názoru byla uznána za vlajku vítěznou.

20. května letošního roku se uskutečnila farní pouť na Svatou Horu u Příbrami, do Klokot a na Křemešník. Letos poprvé společně s farníky z domašovské farnosti. Program byl obsáhlý a krásný. Návštěva zmíněných poutních míst ve mně zanechala silný dojem. 

U příležitosti 160. výročí narození Viléma Mrštíka, který je spjat s naší obcí, jsme prožili krásné květnové dny. Program Májových slavností byl připraven tak, aby zaujal co největší počet obyvatel našeho městyse i okolí.

Velká část slavností se odehrávala na místní faře, prelatuře a v kostele.

Tak jako každé léto jsme se vypravili na duchovní obnovu s otcem Karlem Satoriou na Želiv. Heslo letošních exercicií znělo: „Mé člověčenství je zadáním, výzvou, cestou, je přikázáním i mojí spiritualitou. Je pokladem k odkrytí, perlou k získání, hřivnou k podnikání… Jen od něj nežádat málo.“ Otec Karel strávil deset let v trapistickém klášteře ve Francii, takže jeho myšlenky a přednášky, které byly ve velké míře zaměřeny na modlitbu, byly hluboké a vycházely z osobní zkušenosti. Otec Satoria ve svých přednáškách často odkazuje na velké světce, např. sv. Terezii z Lisieux nebo sv.

V tomto roce by se dožila stých narozenin paní učitelka Jožka Procházková. Celý život prožila v Babicích u Rosic. Své žáky našla během svého pedagogického působení ve Zbýšově, v Rosicích, ve Veverských Knínicích a v Brně. Byla nezaměnitelnou a nezapomenutelnou paní učitelkou, která své profesi a výchově žáků zasvětila celý svůj život. Měla je ráda a oni ji. Ráda se s nimi setkávala, stejně jako s dalšími lidmi. Byla duchem stále mladá, plná pochopení a zájmu o každého, o dění v obci i ve světě.