OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 50 (22. 9. 2024)

Bible popisuje řadu míst a příběhů. Některé jsou všeobecně známé, jiné méně, a na další si těžko vzpomínáme. K těm méně známým, přesto zajímavým, ale i významným, patří město Pella v Jordánsku.

Začátkem prázdnin ke mně a mému synu Jonášovi doputoval email z domašovské farnosti od paní katechetky, která vyučuje na naší škole v Říčanech náboženství. Na začátku dopisu zaznělo: „Chci se podělit o radostnou a nevídanou událost ve farnosti v Domašově – zavítá k nám o. kardinál Michael Černý z kanadského Montrealu“.  Kardinál Michael Černý se narodil v Brně r. 1946 v tehdejším Československu. První 2 roky svého života prožil v Domašově. V roce 1948 s rodiči a mladším bratrem emigroval do Kanady. Od roku 2010 žije v Římě, v roce 2019 ho jmenoval papež František kardinálem. 

Docházela mi kapacita baterie v mobilu. Bylo tam cca 25%. Pořád jsem si říkala, že je to ještě dobré, že to vystačí. Hledání nabíječky jsem odkládala, pořád bylo co dělat jiného. To je ostatně takový můj nešvar, který se mi nedĕje poprvé. A vím, že i mnohým z vás ne.

Najednou mi volal kdosi důležitý a na displeji jen 5%. Ta představa, že zrovna u tak významného člověka bych v půlce hovoru "vypadla", ve mně vyvolávala paniku.

Všichni to známe. Na dovolené, zejména při našich cestách do zahraničí, nás fascinují historické památky, krajina, jídlo a další různé maličkosti, odlišné od těch, které známe z domova, ze země, kde žijeme. Každý z nás však obdivuje něco jiného. Někteří se vyloží na slunečnou pláž a azurové moře plus do bronzova opálená kůže jim bohatě stačí. Nic jiného nevyhledávají. Jiní si vezmou s sebou bedekr a pečlivě odškrtávají památky, které právě spatřili.

Ráda bych se s vámi stručně podělila o krásné zážitky z naší dovolené v Lužických horách. Za celý týden jsme tam s manželem Mirkem poznali mnoho nádherných míst. Bydleli jsme v pěkném penzionu Celnice ve vesnici Dolní Světlá u Mařenic, Je to poslední vesnice u německých hranic. Vesnice v Lužických horách se mohou pochlubit typickými podstávkovými domy. První naše cesta vedla si tyto domečky prohlédnout. 

V Novém zákoně čteme, jak Ježíš chce po svých učednících, aby šli a hlásali evangelium všem národům (Matouš 28:19-20).  Evangelizace je sice vnímána jako jedna ze základních povinností křesťana, jaký je ale postoj k evangelizaci u nás katolíků? Velmi rozpačitý. 

Když jsem se zeptala pár věřících lidí před kostelem, jaký mají postoj k evangelizaci, většinou jsem slyšela, že „nechtějí nikoho otravovat“, že se snaží hlásat životem a přispívají na misie.

Co pro koho znamená pouť, o tom by se mohly vést dlouhé diskuze. Někteří mají zafixované starodávné poutě, kdy se chodilo s procesím, zpívaly se mariánské písně, lidé nesli s sebou své úmysly až na samý konec pouti v odříkání, půstu a diskomfortu. Pro někoho je tato představa ne zcela přijatelná, raději chce přinést svůj úmysl sám, v ústraní od davů a tichém usebrání se se svými myšlenkami a úmysly.

Určitě každý z Vás znáte ten pocit, když se Vám něco nechce. Máte udělat nějakou práci, něco vyrobit, nebo si udělat čas jen s někým být. A přesně tento pocit mívám před začátkem prázdnin. Po školním roce, který strávím jako učitelka mezi dětmi a jako maminka čtyř dětí slíbím, že budu trávit prázdniny na faře mezi dalšími dětmi. Intenzivní týden s dětmi, praktikanty, vedoucími, kdy člověk pro sebe nemá žádnou volnou chvilku. 

Týden před táborem jsem se potkala s kamarádkou, která stejný týden dobrovolně absolvuje také.

Stejně jako vloni musely být přistaveny dva autobusy. V prvním jeli poutníci Ostrovačic, Říčan a Veverských Knínic, v druhém farníci ŘKF Domašov (tj. ze samotného Domašova a několika okolních vesnic), celkem 84 poutníků.

Hlavním duchovním cílem bylo zastavení v Olbramkostele, kde jsme obětovali poutní mši sv. za P. Ladislava Vybírala, který byl v období 1. 1. 1948 – 1. 5. 1950 posledním farářem ve Veverských Knínicích. Ty jsou od té doby spravovány vždy stávajícím farářem z Ostrovačic coby administrátorem, nyní P. Ludvíkem Bradáčem.  

Červnová Noc kostelů je oblíbená, celorepublikově rozšířená akce, a o to více nebylo snadné zaujmout, a v našem případě i navázat na zdařilý program v roce 2022, kdy se dveře našeho kostela a prelatury otevřely veřejnosti v noci poprvé.

Bylo milé sledovat celý proces příprav. Již několik měsíců předem se nadšenci setkávali při organizačních schůzkách, úklidu prostor, ladění detailů, kde se rodily nové nápady.

Výsledek snažení byl k vidění v podobě bohatého programu v jímavých prostorách doslova od půdy či věže až po sklepení.

Toto naše setkání proběhlo tentokrát docela jinak, než jako obvykle na faře, a také na jiném místě. Na pozvání Helenky Maláškové - bývalé pastorační asistentky, v době působení otce Bedřicha Provazníka v naší farnosti (v létech 1992-2007), jsme tentokrát zajeli do domova důchodců v Brně – Lesné.

Při příležitosti jejích 85. narozenin jsme se tak mohli společně s některými jejími příbuznými a přáteli zúčastnit mše svaté, kterou sloužil o. Ludvík na poděkování za dar jejího života. Mše sv. byla sloužena ve zcela zaplněné kapli domova důchodců. 

Včera zemřel významný skladatel, varhaník a pedagog Zdeněk Pololáník, který žil a tvořil v Ostrovačicích u Brna. Na JAMU založil oddělení duchovní hudby. S drahým zesnulým se rodina, přátelé a farníci rozloučí v sobotu 17. srpna v 10.30 hod. v kostele v Ostrovačicích. Široká hudební veřejnost na něj vzpomene při zádušní pontifikální mši sv. v brněnské katedrále v sobotu 21. září v 11 hodin. 

R.I.P.    Pavel Konzbul, sídelní biskup brněnský.

Milí farníci,

Dostává se Vám do rukou podzimní číslo našeho farního zpravodaje.

Právě tak, jak bylo uvedeno v záhlaví parte pana Zdeňka Pololáníka. Ano, Bohu díky za život našeho varhaníka, hudebního skladatele, manžela, tatínka a dědečka, člověka, který po celý svůj život žil, neúnavně tvořil a pracoval v naší farnosti v Ostrovačicích.

Drahý Zdeňku, když jsme předloni dokončovali v MUSICA SACRA vydání Tvojí poslední sbírky Antifony k přijímání, v jednom našem rozhovoru jsem se podivil, že na zaslané zadání textů reaguješ tak rychle a zhudebněné antifony dodáváš takřka obratem. A Ty jsi mi s úsměvem odpověděl: „Přečtu si text antifony s verši žalmu a hned slyším hudbu, která k tomu patří“. Ano, byl jsi Bohem obdarován velkým darem talentu a byl sis toho dobře vědom. Svou hudbu jsi tak psal v pokoře, vděčnosti a radosti – a je to z ní cítit.