OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 51 (22. 12. 2024)

Na pokraji parného léta zemřel hudební skladatel a varhaník par excelence, 

pan Zdeněk Pololáník. Ostrovačická Pohádka máje se slzami zalyká. 

Vybavuji si laskavou tvář. 

Byl mlčenlivým souputníkem i svědkem nemilých časů. 

Jeho melodie zněly na jevištích i v chrámech. 

Rád jsem byl za každé setkání. 

Usmíval se, když jsem na školním semináři salutoval a volal vojenské zde. 

Byl u premiéry mého Romea. 

A napsal „marťanskou“ znělku pro festival, když jsem o ni požádal. 

V měsíci srpnu opustil naše farní společenství Zdeněk Pololáník. Celý život zasvětil hudbě. Vzpomínáme na něho, neboť působil jako dlouholetý varhaník v Ostrovačicích a v Říčanech a po jistou dobu i ve Veverských Knínicích, a byl milým a vstřícným partnerem každého z farníků. Do podvědomí široké veřejnosti se ovšem zapsal především jako skladatel s širokým rejstříkem svých děl přes kompozice k filmové, televizní, scénické a k duchovní produkci. 

Letošní dovolenou strávila naše rodina na řeckém ostrově Kréta. Navštívili jsme ji již před šesti léty a zanechala v nás krásné vzpomínky, které jsme si chtěli letos osvěžit. Naleznete tu nádherné moře, rušná letoviska, historická města, ale také mnoho poklidných míst, městeček, horských vesnic a poloprázdné pláže. Kréta je považována za kolébku evropské civilizace. Mezi léty 2800 – 1400 př.n.l. tu rozkvétala Minojská civilizace. V tomto období byl vybudován palác Knossos, který je světoznámou a velmi navštěvovanou archeologickou památkou. 

Všichni je známe. Jdeme po ulici a proti nám kráčí zcela náhodou někdo, koho jsme léta neviděli… Jsme na dovolené nebo na služební cestě někde v cizině a najednou potkáme našeho souseda či dobrého přítele…

Jedu autem, zastaví mě policajt, protože mi radarem naměřil nepřiměřenou rychlost, začne mi vše přes okénko vysvětlovat, žádá řidičský průkaz a najednou zcela jiným tónem a s překvapením v hlase vykřikne: Petře, jsi to ty? Chodili jsme spolu do základní školy a blbli za školou…

Co vím o lyře své než to, že zvučí,
co o naději své, než kterak mučí,
co o tobě, můj věčný Bože, vím,
než že tě volám celým srdcem svým? 

Žádám si tebe jak list suchý deště,
vzývám tě a slov nenacházím ještě,
jež křídla prosby vzlykům dávají
a s kořenem nás k nebi zdvíhají. 

Naděje, o níž vím jen to, jak mučí,
má písni, o níž vím jen to, že zvučí,
a lásko má, o které jenom vím,
že je mi dána samým Bohem mým.

Již třetím rokem se díky vstřícnosti pana faráře, nasazení dobrovolníků a pomoci OÚ odehrála ve vstupu do kostela v Ostrovačicích mikulášská nadílka.

Sedmdesát čtyři párů nedočkavých dětských očí odráželo třpyt svíček a světýlek, která lákala na příchod Mikuláše a jeho družiny. Krásní andělé přinesli spoustu balíčků. Čerti se rádi vyfotili s dětmi u ohně, který na okolních stěnách rozehrál tajemnou stínohru. Kéž by tento záblesk romantiky spojený s tradicemi naší vlasti a krásou kostela zůstal v srdcích našich nejmenších. 

V neděli 24. listopadu na slavnost Ježíše Krista Krále se uskutečnil koncert v kostele v Říčanech k poctě sv. Cecilie, římské mučednice z poč. 3. stol., která je ochránkyní hudebníků a chrámových sborů.

Prvního listopadu slaví křesťané svátek Všech svatých a hned druhý den nato svátek Dušiček. Daleko intenzívněji než jindy vzpomínáme v tyto dny na své drahé, kteří už nežijí. Zkrášlujeme jejich hroby na hřbitovech, přinášíme kytice a na jejich počest zapalujeme svíce. 

V neděli 17. listopadu se konala v Knínicích z podnětu Obecního úřadu a místní farnosti vycházka ke kapli sv. Ludmily, která byla postavena před dvěma lety na mírné vyvýšenině severně od zastavěné části obce. Počasí bylo sice už podzimní, ale nebylo nevlídné, občas se mezi mraky ukázalo i sluníčko.

Světový den misií, známý také jako Misijní neděle, se každoročně slaví předposlední neděli v říjnu, letos to vyšlo na 20. října. Motto letošní Misijní neděle znělo: „Jděte a pozvěte na hostinu všechny“ (Mt 22,9).

Jako každým rokem, konala se i letos ve všech třech kostelích společenství Oříku v polovině září mše svatá, při níž věřící spolu s otcem Ludvíkem děkovali Bohu za letošní úrodu. Šikovní farníci naaranžovali dary přírody, které z vlastní práce a námahy, ale s Božím požehnáním, během roku sklidili. O co byla fantazie bujnější, o to bylo toto aranžování radostnější a překvapivější.

Pan farář požehnal tomuto Božímu obdarování, v modlitbě pak farníci děkovali Pánu Bohu za sílu k práci, za přející počasí, slunce i přiměřený déšť, bez nichž by všechna jejich námaha byla marná. 

Před několika lety jsem se seznámil s africkým kapucínským knězem P. Gaudenciem z Tanzánie, který nyní, po absolvování doktorských studií z teologie, působí v Římě. Od té doby jsme v konaktu a občas si vyměníme různé informace. Vždy mě potěší nějaká duchovní myšlenka, kterou komentuje současné dění ve světě. Jeho poslední zamyšlení z minulého týdne silně koresponduje s událostí, kterou mi kdysi vyprávěl, když jsem se ho ptal na nějaké jeho příběhy z praxe. Jeho myšlenky bych rád použil při úvaze nad blížícími  se vánočními svátky.

Stříbrné čekání
daleké volání
hvězdná pláň
tají dech nebe 

Bludičky srdce
a věčné hledání …
Jak dlouho už hvězda
ukazuje cestu 

Beránci vlci a pastýři
jste slepí k znamením
jen smrt vás usmíří
po letech zbytečných štvanic

A přece od města k městu
od země k zemi
neznaje hranic
dále zvon vyzvání
jediný zákon:

L Á S K U

Vyčerpaný nebo prázdný?
Vyčerpaný člověk je plný
starostí
a sebe 

Setkání se sebou
vede k prázdnu

Bez prázdnoty
nelze být obdarován
Bez prázdnoty
nelze naslouchat 

Advent je doba
vytváření prázdného prostoru
pro schopnost být obohacen
Nasloucháním

Milí farníci a přátelé,

tento úvodník píši ještě pod dojmem amerických prezidentských voleb, a rovněž jako svou reakci na politickou situaci ve světě. Na různých místech světa vítězí politici s programy jako: „Naše země na prvním místě“, „Děláme to pro naše lidi“.