Životní zamyšlení

Chci se s Vámi podělit o svědectví velké lásky, kterou mi Pán prokázal, i když se týká problému, se kterým se člověk nerad chlubí. Vždyť od věřícího člověka se očekává, že bude dobrý a případné životní zakolísání bude přeci jen v určitých mezích.

Výchova v rodině a rozhodnutí žít správně mě vedla k tomu, že jsem byla zapřisáhlý abstinent. Na lidi, kteří měli problém s alkoholem jsem se dívala víceméně jako na ty, kteří jsou zcela mimo dobré mravy a jsou špatní. Nenapadlo mě přemýšlet o tom, jak se k pití dostali, co všechno za jejich pitím je, kolik osobních problémů, nevážení si sebe sama, citových zranění, špatný příklad okolí.

Časem v mém životě přišly situace, které byly pro mě velmi těžké. Musela jsem je řešit sama a byla jsem z nich psychicky velmi vyčerpaná. Jeden lékař mi poradil, ať si dám občas „panáčka“, když jsem tak vystresovaná, že mi to udělá dobře. A opravdu, bylo mi lépe. Přišlo vytoužené uvolnění. Velmi se mi ulevilo. Jako když si vezmete lék na bolest zad nebo hlavy, bolest pomine a je vám lépe. Měla jsem radost. Jak čas plynul, zvykla jsem si neúnosné situace odlehčit tímto způsobem. Omlouvala jsem si to tím, že je to pořád lepší, než brát léky „na hlavu“. Postupně jsem tak řešila většinu vypětí. Pak jsem si ráda dala alkohol s přáteli i bez nich a proč si vlastně nedat každý večer „po kalíšku“? Můj vztah k alkoholu byl velmi přátelský, protože jsem nebývala opilá, ale příjemně uvolněná. 

Jeden můj kamarád měl výhrady, že piji často a ne málo, ale říkala jsem si, že zrovna on mi nemá co říkat. Sám pil hodně a býval opilý často. Díky němu jsem se dostala do prostředí lidí, kteří nevynechali žádnou příležitost se hodně opít. A podle toho se také chovali. V té době se zintenzivnil můj vztah k Bohu. Bůh mi ukazoval, jak mu velmi záleží na každém člověku. Jak je pro Něho každý člověk velmi cenný. Dívala jsem se na tyto lidi stále více s láskou a snažila se je pochopit. Když jsem byla mezi nimi, modlívala jsem se za ně. Můj kamarád si díky svému pití způsobil hodně nepříjemností a já jsem se rozhodla, že se budu za něho modlit… …Pane prosím Tě za osvobození ze závislostí a spoutaností. Po určitém čase se stala velmi zajímavá věc. Najednou jsem si uvědomila, že moje malé pití není až tak nevinné, když si chci dát skleničku každý den. Rozhodla jsem se (spíše v nebi bylo rozhodnuto), že už s alkoholem končím. Alkohol, který jsem měla doma, jsem po krátké době vylila. Na alkohol jsem už neměla chuť. Když se konala nějaká oslava, nepotřebovala jsem pít alkohol. Když jsem si jindy na oslavě připila, nevzbudilo to ve mně chuť v pití pokračovat. Až v této době jsem si uvědomila, že jsem závislá na alkoholu byla. 

Naplnila mě obrovská radost z vlastního osvobození. Na rozdíl od vyléčených alkoholiků jsem přestala pít ze dne na den, a to bez velké námahy. Pán mě uzdravil. On sám chtěl. Od té doby Boha chválím za Jeho velkou milost, kterou mi prokázal. A můj kamarád? Uvědomil si, že mu alkohol ničí vztahy a velmi své pití omezil. Samozřejmě si všimnul i mé abstinence, kterou bez komentování přijal.

Stále pokračuji v modlitbě za lidi závislé na alkoholu. Nelíbí se mi jejich závislost, ale mám je ráda. Vážím si jich jako těch, které stejně jako mě, Bůh miluje a také na ně myslel, když umíral na kříži.