Humor

Tentokrát podle „starého profesora“ P. Dominika Pecky

P. Dominik Pecka, ThDr. h. c. - katolický kněz, středoškolský profesor, pedagog a filosof (1895 – 1981) je znám jako autor „školské“ trilogie Ze zápisků starého profesora, Umění stárnout za školou a Starý profesor se hlásí o slovo. Z poslední uvedené knihy přepisujeme několik kratších ukázek, jimž je společný především moudrý humor a nadhled.

Řízené hospodářství

Dítě jako živý otazník: „Mami, já bych chtěla bratříčka.“ „To nejde.“ „A proč to nejde?“ „To by k nám musela přiletět vrána.“ „A proč k nám nepřiletí vrána?“ „Protože jsme jí nenasypali máku za okno.“ „A proč jsme jí nenasypali máku za okno?“ „A mlč, ty hloupá, víš přece, že mák není k sehnání ani na buchty.“

Je to tak

Otec: „Karlíku, pan profesor mi říkal, že s tebou nemůže nic pořídit.“ Syn: „Vidíš, tati, já jsem ti už tolikrát povídal, že je to neschopný člověk.“

Chvála stručnosti

Soutěžili dva latiníci, kdo z nich dovede říci kratší latinskou větu. V domnění, že nemůže být předstižen, řekl první: „Eo.“ (= Jdu). Druhý ho však překonal, řekl: „I“. (= Jdi.)

Co se hodí do ohně

Svatý Jan Vianney dostával denně velmi mnoho dopisů. Poněvadž neměl kdy je číst všechny a na všechny odpovídat, dělal to tak, že pálil ty, které začínaly chválou jeho ctností, a do konce četl jen ty ostatní a na ty odpovídal.

Anatomie

Jeden politik se přiznal: „Když mi bylo třicet, byl bych se dal pro své zásady rozkrájet. Dnes, když jsem ministrem, zůstávám celý, ale krájím své zásady.“