CO JSTE OČEKÁVALI OD TOHOTO TÁBORA?

Vedoucí: "Co se vám nejvíc líbilo? Co vás zaujalo..."
Pepča: "Paní kuchařka"
To bylo krásný, takový upřímný :)
Bea: Vzhledem k tomu, že tady nejsem poprvé, je to jiný, že člověk ví, do čeho jde. Myšlenky před táborem byly ohledněho toho, jak se to zvládne, protože je náročný vařit pro tolik lidí. Je pravda, že tady ty věci tak úplně tak nějak neprožívám, ale vím, že to vždy nějak dopadne. Za prvé člověk na to není sám. A snažíme se o dobrý věci, takže DOBŘE to dopadne. A to se stoprocentně daří.
Považuju to za určitej dar, že ta péče o ostatní není tryzna, ale dar. Těšila jsem se sem a líbí se mi na tom je to, je skupinka praktikantů. Podle mě jste pozitivní, nabití, pěkně se s vámi pracuje a to se šíří celým tím táborem.

Děkujeme, Beatko.

Markéta: " Já? To je přesně dle pořadí? Ale když jsi položila otázku, tak říkám, já už žádná očekávání nemám. Člověk ví, do čeho jde. A hlavně, když mám očekávání, tak jsou úplně... jak to mám říct.. nemůžu říct, že by byly zklamaný, ale může to dopadnout úplně jinak... NEMÁM OČEKÁVÁNÍ A TĚŠÍM SE.

Na druhou stranu vím, že je tady dobře.

Mně se strašně líbí děti. Na to, že tady je tolik malejch dětí, tak je to celistvý kolektiv. Několikrát jsem měla pocit, že byly tábory, že se děti musely nutit (ale možná je to i praktikantama)... musím vás pochválit, snažíte se... Děcka jsou zapojený a táhnou za jeden provaz...

Strašně jsem se těšila na Jožu, říkala jsem si - konečně v tom hudebnictví nebudu sama, ale opravdu jsem si říkala - konečně tady budu mít někoho, kdo potáhne za stejný provaz. A moc mě těší Bětka, že se zdokonaluje na kytaru. Takže díky vám všem.

Bětka: Já musím souhlasit, já jsem věděla, do čeho jdu, praktikant jsem tady podruhé. Těšila jsem se na to nové, co novýho zažiju s děckama a všecko kolem. Těší mě ty kolektivy, že drží spolu, že se neboji a jdou do toho samy...

Anežka: Já za sabe jsem očekávala, no popravdě si říkám že příští rok nejdu, ale já si nemůžu pomoct... Musíte uznat, vždycky se pohádáme a vždycky jsem naštvaná,

Bea: Vy tady máte mamku, to je jiná situace

Aný: Si nemůžu pomoct, ale když se mě zeptáte.... ty hlášky, ty vzpomínky, ten kolektiv...
Pepa: Na to já su expert:
Miňo: Zahoď tu brašnu...
Aný: vždycky mi to něco dá... no a jestli to mám vzít.. těším se na nový lidi... ty dva jsem viděla jednou na poradě...
Zuzka: Já už se nemůžu smát, mě bolí svaly od smíchu.
Miňo. Já se směju denně
Zpět k otázkám...
Aný: ty nový zážitky, nový lidi...

M: Prosím tě, Sáro, mluv pomalu, Zuzka nestíhá psát...

Sára dnes zvládla bravurně to divadlo... .... ... .... ...