Nevěřte vlastním očím

Nevěřte vlastním očím anebo spíše nevěřte všemu, co vidíte na internetu. Ještě nikdy v historii nebyl člověk obklopen tolika dostupnými informacemi, jako v dnešní internetové době.

V roce 2016 bylo na internetu tolik dat, že kdybyste si je všechny vytiskli na papír formátu A4, pokryli byste těmito papíry území USA do výšky 4,5 metru. Pro běžného člověka, který byl před pár lety zvyklý na jedny noviny a strávil několik desítek minut před televizí, je tento informační nárůst téměř nepředstavitelný. Na jednu stranu se můžeme cítit privilegovaní, že žijeme zrovna v takové době, na druhou stranu tato přesycenost informacemi přináší nové a nebezpečné důsledky. Jedním z nich je fenomén tzv. dezinformací. Jedná se o vymyšlenou nebo zkreslenou informaci, která je úmyslně rozšiřovánase záměrem ovlivnitnebo zmanipulovat příjemce. Tento typ informací tady byl od nepaměti, ale teprve internet vyživuje tyto zprávy s takovou intenzitou, že někdy zasahují až do samé podstaty demokracie a snahy o hledání pravdy. Už dávno totiž naplatí, že to, co se píše na internetu, je vždycky pravda a také už neplatí, že jakýkoliv (na první pohled) seriózní zpravodajský web šíří informace ověřené a objektivní.

Každý z nás už se jistě setkal se zprávami, které přinášely „zaručené“ informace, varovaly před nebezpečím a hrozbami, vyvolávaly pocity ohrožení a nespravedlnosti a využívaly našich předsudků (muslim je terorista, hloupá blondýna nebo vidlák z venkova). Často byly podpořeny ilustračními snímky plnými emocí. A právě proto, že jsme neustále bombardováni stovkami informací, které náš mozek musí denně vstřebávat, působí na nás podobné zprávy i tehdy, když jim příliš nevěříme. O to, abychom jim uvěřili, zde ale v první řadě vlastně nejde. Smyslem moderní propagandy totiž není jenom přinášet zkreslenou informaci nebo témata. Jde především o to, abychom zanechali kritického myšlení a rezignovali na hledání pravdy.

Pokud se tomu člověk aktivně nebrání, může se dostat do stavu, kdy bud‘ prohlásí, že pravdu vlastně nejde najít, anebo ke stejně špatnému závěru, že pravda je vlastně někde uprostřed. Je docela snadné těmto skeptickým postojům propadnout, zvláště když si uvědomíme, že ani naše psychika nám v tom příliš nepomůže. V procesu našeho rozhodování hrají naše emoce důležitějšíroli než naše logika. Je proto snadnější věřit zprávám, které vyvolávají úzkosti a obavy, soucit či rozhořčení, než suchým zprávám bez emocí. Názor, který si vytvoříme vzhledem k nějaké problematice jako první, je velmi náročné změnit i pod tíhou racionální argumentace. A aby toho nebylo málo, americký sociolog Paul Lazarsfeld dokázal, že mnohem více reagujeme na názory, se kterými souhlasíme, kdežto těm opačným se vyhýbáme. V době internetu je velmi snadné obklopit se pouze názorovými proudy, které potvrzují „náš správný“ pohledna věc, a naše společnost tím víc a víc polarizovaná.

Po přečtení tohoto textu se vám může zdát, že veškerá snaha najít pravdu je zbytečná a nedá se s tím nic dělat. Víte co? Dá. Pro začátek by stačilo, abyste:

a) nepropadli netečnosti, že se pravdy stejně nedoberete, a proto se o věci nebudete zajímat;

b) nevěřili každé informaci, kterou na internetu čtete, i když by vám ji poslal váš známý;

c) snažili si zprávu ověřit (kdo to píše?, je k nalezení i z jiných zdrojů?, nepoužívá nálepkování a svalování viny?, nehraje na emoce?).

Možná by vám k tomu mohly napomoct třeba tyto inspirativní weby: www.zvolsi.info, www.demagog.cz, www.manipulatori.cz, www.hoax.cz. 

Libor Všetula, převzato z Salesiánského magazínu 2/2018