Plný dům versus prázdné hnízdo

S našimi čtyřmi dětmi jsem si doma vždy připadala jako ve včelím úle. Všude plno hlasů, zvuků, otázek, požadavků, věcí… Stále někdo něco chtěl, potřeboval. Svět se mně točil kolem: zařiď, domluv, dovez, odvez, objednej, vyzvedni, zajisti atd. Člověk se cítil jako nekonečně běžící stroj. Ale na druhou stranu mne tato činnost naplňovala. Od loňského února se to zásadně změnilo. Obě dcery se vydaly za svými sny – jedna odletěla do USA na dva roky pracovat jako au-pair, druhá se rozhodla využít svůj nepřeberný potenciál a nevyčerpatelnou energii v práci pro mládež v Diecézním centru života mládeže MAMRE v Osové Bitýšce a nejstarší syn se vzhledem ke své práci už doma taky objeví jen sporadicky. Najednou jsme zůstali pouze s nejmladším synem a dům se téměř vylidnil. Žádné hlasy, zvuky ani potřeby. Takové ZVLÁŠTNÍ TICHO. Na to jsem nebyla vůbec zvyklá. Osobně mám moc ráda společnost, lidi i pocit, že jsem pro někoho potřebná a důležitá.

Proto jsem byla velmi potěšena, když mě mladší dcera požádala, jestli by mohli všichni, kteří tvoří tým spolupracovníků na MAMRE (4 mladí „týmáci“) vč. dvou kněží, přijet na večeři k nám domů. Domluvili jsme se, že přijedou ve čtvrtek, půjdeme společně na mši sv. a pak se sejdeme doma. Čtvrteční mše byla tímto povýšena na slavnostní: 3 kněží u oltáře, to se v Říčanech tak moc často nestává. Po mši sv. se před kostelem rozvinula zajímavá diskuze mezi návštěvníky z MAMRE a místními farníky – všichni si byli velmi blízcí, jako kdyby se znali už dlouho a témat k rozhovorům bylo opravdu dostatek. Poté se hosté přesunuli k nám domů.

Najednou byl náš dům zase plný lidí – a zajímavé bylo, že jsem je vnímala jako členy své rodiny. Úplně mezi nás zapadli. Společně jsme strávili nádherný večer plný dobré nálady, smíchu i vyprávění. Pro mne bylo moc milé slyšet ten známý „bzukot“ jako ve včelím úle. Uvědomila jsem si, jak moc mi to chybí. Nejhezčí tečkou večera byl zvuk několika telefonů v 21:00 hod. s připomínkou společné modlitby s p. biskupem (trochu mi to s nadsázkou připomnělo zvuk ze Svaté země, jak se věřící svolávají ke společné modlitbě). Pomodlili jsme se společně Otče náš, dostali jsme od kněží požehnání a postupně jsme ukončili náš zcela naplněný večer. Hosté odjeli zpět na MAMRE a mě hřál krásný pocit, že můžeme tvořit úžasné společenství rodiny – rodiny Církve a být si blízcí i s lidmi, kteří nejsou z našeho příbuzenstva, a přesto můžeme tvořit JEDNU RODINU.