Když stojíme u rakve nám blízkého člověka, duch je otřesen ztrátou, a uvědomujeme si svou omezenost.
Naštěstí nás víra pobízí dívat se výš, za propast biologického zámku, abychom se neutápěli v sebelitování, abychom hleděli výš ke zdroji naděje k věčnému životu.
