Celosvětové setkání mladých v Austrálii

Červenec 2008 se nesl v katolické církvi ve znamení nezvyklé poutě mladých z celého světa do Austrálie. Na celosvětové setkání do Sydney přijeli z našeho děkanství také dva mladí z Troubska. O tom, jaké to bylo, se s námi podělil Petr Koutný.

Úvodem nám řekněte, kolik mladých z České republiky letělo spolu s Vámi?

Z České republiky jelo do Austrálie asi 220 poutníků z různých diecézí, takže jsme se před tím prakticky neznali. S některými jsme se potkali pouze na přípravném víkendu, který proběhl v Brně, kde se sešli mladí většinou z moravských diecézí. Poutníci, převážně z Čech, měli přípravný víkend v Praze. Během pobytu v Austrálii jsme se nicméně docela poznali a vytvořili sympatickou skupinu.

Do Austrálie jste letěli už dříve na předprogram v Melbourne.

Téměř všichni jsme přiletěli do Austrálie už dřív, abychom se zúčastnili předprogramu v diecézi Melbourne, který trval do 14. července. Bydleli jsme ve třech farnostech a spíše v menších skupinách jsme poznávali město a okolí. Součástí těchto dní byly také výlety například na pobřeží, do safari nebo na Šumavu, což je centrum, kde se schází českoslovenští krajané, kteří do Austrálie emigrovali převážně v období komunismu. Také jsme se zapojili do života farností a díky ubytování v rodinách jsme měli možnost poznat, jak místní žijí, jak přemýšlí, jaké jsou jejich radosti a starosti a podobně, což považuji za jednu z nejcennějších a nejzajímavějších zkušeností z pobytu v Austrálii. Jedinou akcí během předprogramu, na které jsme se sešli úplně všichni, byla uvítací mše svatá na stadionu Telstra Dome, kde se potkali všichni poutníci a také některé hostitelské rodiny z diecéze Melbourne.

Jací jsou Australané?

Australané jsou velmi otevření a srdeční, rodiny nás přijaly tak, že jsme se záhy cítili, jako bychom do nich patřili. Tyto vlastnosti vyplývají podle mě mimo jiné z toho, že společnost je multikulturní, žijí vedle sebe - a to bez nadsázky - všechny kultury světa, protože kromě původních obyvatel, kteří tvoří 2 % celkového počtu, jsou všichni přistěhovalci, přicházející do Austrálie od jejího objevení, tedy od roku 1770, ze všech koutů světa, takže někteří z nás bydleli během pobytu například u Filipínců, Indů nebo Holanďanů. A snad právě proto, že téměř nikdo v Austrálii nemá kořeny, žijí vedle sebe různé kultury v poklidu, bez projevů xenofobie nebo rasismu, jsou k sobě zkrátka velmi tolerantní.

Jaký program jste měli naplánovaný v Sydney?

V Sydney jsme během hlavního programu od 15. do 20. července bydleli rovněž ve třech různých farnostech, poměrně blízko sebe. Každé dopoledne od středy do pátku (16.-18. 7.) jsme se všichni Češi scházeli v kostele australské katolické univerzity, kde jsme měli vždy katechezi, kterou vedl některý z biskupů, a mši. S poutníky z celého světa jsme se účastnili bohoslužeb na nábřeží Barangaroo v centru města, kde byla uvítací mše svatá sloužená kardinálem Pellem, dále přivítání papežem a křížová cesta. Vždy odpoledne jsme si mohli vybrat z pestré nabídky doprovodných akcí (koncerty, modlitby, výstavy, besedy a podobně). V sobotu jsme se shromáždili na dostihovém závodišti Randwick, kde byla večerní vigilie a v neděli pak závěrečná mše, při níž byl biřmován i jeden Čech.

Po samotném setkání ještě většina z nás v Sydney několik dní zůstávala. V menších skupinkách jsme tedy poznávali město a podnikli několik výletů do okolí.

Zážitky, dojmy - podělte se s námi o ně.

Velkým zážitkem byla pochopitelně sobotní vigilie se Svatým Otcem na Randwicku. První ze svědectví o tom, jak Duch svatý působí v životě lidí, měla Češka. Po svědectvích mladých z celého světa a po promluvě Svatého Otce následovala adorace. Po skončení se na jevišti ještě chvíli hrálo a zpívalo a následoval mezinárodní růženec, přičemž každý desátek byl v jiném jazyce.

Jedním z nejlepších a nejhlubších zážitků během samotného setkání v Sydney pro mě osobně byla křížová cesta v centru města. Začínala u opery a procházela přístavem až na Barangaroo, kde bylo posledních asi pět zastavení a odkud jsme ji sledovali také my. Průběh křížové cesty mimo Barangaroo jsme viděli na velkoplošných obrazovkách a několik posledních zastavení se odehrávalo nedaleko nás. "Představení" bylo inscenováno takovým způsobem, že nám připadlo, jako bychom se vrátili o téměř dva tisíce let zpět a byli přímými svědky Ježíšova utrpení.

Poselství setkání nebo jak se říká - Co Vám to přineslo?

Setkání mě ujistilo v tom, že být křesťanem a vyznávat určité hodnoty není ani dnes nic neobvyklého a že existuje spousta lidí, a to i mladých, na celém světě, kteří tyto hodnoty berou. V naší materialistické společnosti je křesťan často považován tak trochu za blázínka, který se nechává omezovat jakýmisi předpisy, kterým říká desatero, a navíc věří v Boha, ve věčný život a podobně. A protože se mnohé nedá vědecky dokázat, změřit, analyzovat, považuje mnoho lidí víru za ztrátu času a energie, které se podle nich dají využít - "investovat", abych použil výraz z moderního slovníku - lépe. Setkání pod Jižním křížem bylo tedy v tomto směru velkým povzbuzením nejen pro nás účastníky, ale i pro celý svět.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří setkání v Sydney podpořili modlitbou, finančně nebo jakýmkoliv jiným způsobem.

Tito účastníci celosvětového setkání měli již ve farnosti Zbraslav prezentaci své cesty.

Určitě je rádi uvítáme i v našich farnostech.

Ptala se Zdeňka Nejezchlebová