Církev a umění

5. prosince letošního roku posvětil Egon Kapellari, biskup v Grazu, na jihu Rakouska nově zrenovovaný kostel sv. Andrä v Grazu. Na první pohled nic výjimečného, je to běžný postup při stavbě nebo obnově kostela. Církevní událost, které světská média dnes již prakticky nevěnují pozornost. Rakouská však pozornost a to dokonce neobvykle dlouhou, této události věnovala. Proč?

Kostel sv. Andrä je typickým barokním kostelem, postaven v roce 1635. Od té doby byl již několikrát opravován s dohlédnutím na původní architektonickou stavbu. Od 5. prosince však tento barokní kostel vypadá na první pohled, již zvenku, jinak. Vanilkově bílá fasáda je popsaná slovy. Tato slova mají různou velikost, barvu. Když je zdálky spatříte, napadne vás možná, že se jedná o jakousi dočasnou upoutávku zbožných citátů z Bible. „Žádný zbožný citát“ - říká farář Mgr. Hermann Glettler. „Jedná se o myšlenkové panorama každodenního života – o slova, která reflektují realitu života hravým způsobem“.

A tak spatříte na fasádě tato a mnoho jiných slov:

• Skepsis = skepse
• Bis bald = na brzkou shledanou
• Mauer = zeď
• Frauenschuhe = dámské boty
• Lexikon
• Tabak
• Pinoccio
• Science Fiction
• Rosinen = Hrozinky
• Email for you
• Sonnenfinsternis = Zatmění slunce

Jak bylo vidět z reakcí lidí, kteří se svěcení zúčastnili, jedná se o spektrum názorů počínajících zdrcující kritikou faráře až ke slovům chvály za odvahu a podnět k zamyšlení.

Třeba říci, že za takto nově koncipovanou fasádou a přestavbou kostela uvnitř stojí v první řadě hlavně farář. Ten totiž nejdříve vystudoval Kunstgeschichte – dějiny umění – a několik let se tomuto oboru věnoval, než se rozhodl pro studium teologie a kněžství. Kněžství bere velice vážně, k umění má však vztah a zná se s řadou umělců. Za dobu svého desetiletého působení v tomto kostele zorganizoval již nesmírně mnoho výstav obrazů, fotografií, či skulptur, nebo koncertů. Jak však řekl do mikrofonu, nikdy mu nešlo o to, proměnit kostel ve výstavní či koncertní síň, ale o to, aby se prostřednictvím umění, které v tomto kostele bylo prezentováno, člověk dostal blíže ke spiritualitě, aby ho to umění tak trochu posunulo vpřed a přimělo k zamyšlení se nad svým životem, nad jeho smyslem, aby ho nasměrovalo blíže k Bohu. Když tato slova říkal, vzpomněl jsem si na jeden článek, který jsem před mnoha lety četl v českém katolickém týdeníku o umění: umělec je podobný teologovi. Jeden i druhý vidí dál, než běžný člověk, jeden i druhý má odvahu o tom, co vidí, i když je to mnohokrát velice abstraktní, mluvit, psát. Malovat, tvořit...

Když se redaktor rakouské televize ptal faráře Glettlera na význam některých těch „nezbožných“ slov, farář odpověděl: „Nápisy jsou výrazem myšlenkového panoramatu každodenního, často i banálního života. Mezi má nejoblíbenější slova patří skepse – je to signál, že do tohoto chrámu jsou pozvání i ti lidé, kteří žijí v určitém odstupu od církve, anebo mají vůči církvi výhrady. Každé z těch 50 slov na fasádě tak vypovídá o něčem, co je součástí tohoto života. Proto jsem taky chtěl, aby renovaci a nápad, která slova by tam měla být, zhotovil umělec ze současné doby, pan Gustav Trogler z Grazu.“

Za zajímavost stojí i akce, kterou farář Glettler zorganizoval minulý rok, když se slavilo 20 let od pádu komunismu. Za tímto účelem pozval a zorganizoval výstavu děl mladých českých umělců, studentů vysokých uměleckých škol z České republiky. Chtěl tak dát možnost vyjádřit se nové, komunismem nezatížené generaci. Mnohé z nápadů těchto studentů pak byly realizovány uvnitř kostela: je tam vidět např. na místě barokního okna, kde předtím byla nějaká scéna z Bible, komplex různobarevných skleněných tabulí. U jiného okna je zase vymalován vnitřní rám zdi u velkého obloukového barokního okna růžově-fialovou barvou. Plafón a zdi jedné kaple je zase místo starozákonních obrazů vybílen a vše je pomalováno červeně-hnědými čárami sem a tam. Oltář je vytvořen z mnoha zvláštních materiálů, na první pohled, z dálky působících jakoby úlomků stovek zrcadel...

Ten kostel je zcela jistě výjimečným a líbí se mi i tyto strohé myšlenky faráře: „Živost víry jednotlivce, ale i celého společenství je dnes velice žádán. Ten, kdo žije, otvírá se pořád něčemu novému a nezvyklému“.

Co k tomu dodat? Byl jsem nadšen, že takový kostel existuje. Byl jsem nadšen odvahou toho kněze. Kritické hlasy věřících mi nevadí. Karl Rahner kdysi mluvil  o „výbušnosti Evangelia“. Někdy se mi zdá, že nám je milejší „zimní spánek“, pohodlnost, jízda v hlubokých vyjetých kolejích. Před 100 – 150 lety jsme ještě byli svědky toho, jak se církev – církevní budovy, kláštery – spojovala s umělci. Kdyby nebylo tohoto spojení z minulosti, nikdo by dnes neobdivoval Michelangela, Da Vinciho – i když se již tenkrát někomu mohlo zdát skandální ztvárňování biblických postav v nahotě. Jenže s příchodem nové doby – osvícenství, sekularizace se začalo v církevních kruzích přitvrzovat. A tak jsme se stali svědky výstavby mnoha chrámů, ale chrámů bez ducha. Po pádu komunismu jsem, alespoň z mého pohledu - omlouvám se za troufalost  – viděl masívní budování nových kostelů hlavně na Slovensku. Vyrostli tam jako houby po dešti. Jakoby mél někdo strach, že se znovu vrátí komunismus a nebude možné budovat kostely. A tak se vybudovalo mnoho a mnoho kostelů, ale z těch, co jsem viděl, mne ani jeden jediný neoslovil, neinspiroval...

Díky pane faráři Glettlere za Vaší odvahu a inspiraci.

Petr Žaloudek, Vídeň, 12.12.2010