Blogy

„Nechci být sentimentální, ale upřímně řečeno, když je k tomu člověk disponovaný, tak se pořád ptá po smyslu života. O tom je spousta traktátů. Myslím, že jsem teď ten smysl našel. Pečuji o mou manželku, která trpí Parkinsonovou nemocí. Až na malé výjimky, když musím někam odejít, něco zařídit, jsem neustále u ní, den a noc, protože mne potřebuje. A kdybych v mém životě nekonal nic jiného než toto, tak to smysl dává víc než dost…“

Švýcarské město Luzern znamená v italštině i v latině svítilnu či lampu

Všichni je známe. Jdeme po ulici a proti nám kráčí zcela náhodou někdo, koho jsme léta neviděli… Jsme na dovolené nebo na služební cestě někde v cizině a najednou potkáme našeho souseda či dobrého přítele…

Jedu autem, zastaví mě policajt, protože mi radarem naměřil nepřiměřenou rychlost, začne mi vše přes okénko vysvětlovat, žádá řidičský průkaz a najednou zcela jiným tónem a s překvapením v hlase vykřikne: Petře, jsi to ty? Chodili jsme spolu do základní školy a blbli za školou…

Jako blesk z čistého nebe zapůsobila na mne zpráva v neděli ráno o úmrtí Karla Schwarzenberga. Sám sobě jsem se divil, proč mne to tak silně zasáhlo. Vždyť jsem věděl, že je to již starý pán, že má několik let vážné zdravotní problémy a tyto skutečnosti dělají ze smrti cosi přirozeného a někdy jsou dokonce pro trpícího člověka vysvobozením. Pokusím se být stručný a shrnout několik rysů jeho osobnosti, kvůli kterým mám teď velký smutek z toho, že pan Schwarzenberg už není mezi námi…

Zamyšlení nad řečí o blahoslavenstvích, Mt 5, 1-12

Před dvěma týdny řekl papež František v jednom interview: „Zažíváme po dávkách se rozšiřující válku.“ Bylo to ještě před brutálním útokem Hamásu na Izrael. Po něm jsme se všichni ocitli o krok blíž ke globálnímu konfliktu. Jak to jen skončí? Politika působí bezmocně. Ještě bezmocnější jsou ti, kterých se to přímo dotýká. Stále musím myslet na těch 200 izraelských rukojmích v Gaze. A na neustále rostoucí počet obětí na obou stranách. Čísla neříkají nic o osobním utrpení. Je otřesné, co se děje dnes v Izraeli, v Gaze, v Náhorním Karabachu, na Ukrajině.

Adolf Holl a kardinál Christoph Schönborn

Od začátku existence římského práva zdomácnělo latinské přísloví: Audiatur et altera pars. V žádné civilizované, právním řádem řízené zemi není možný soudní proces bez účasti obhájce. Toto přísloví má však mnohem širší význam: Nesoudit sebe či události jen dle toho, jak se vidím já, jak se věci jeví mně, ale zamyslet se také nad tím, jak mne vidí jiní, jak to vypadá „z druhé strany řeky“. 

Pamatuji si, že když jsem byl malý kluk, tak mě rodiče, ale i lidé z našeho širokého příbuzenstva, tedy některé tety a strýcové (mnohé z nich jsem měl velice rád, a přestože již dávno nežijí, stále na ně s láskou vzpomínám), nabádali, abych byl opatrný s kritikou minulých událostí, ale i s kritizováním jiných lidí, protože mnohé se navenek jeví jednoznačné, ovšem do podstaty nevidíme, neznáme spoustu detailů, různé souvislosti apod. A taky jsem často slyšel, že lidé kritikou jiných kamuflují svoje vlastní chyby, které nezvládají, u jiných jim ale vadí. 

Od politiků ve vrcholových funkcích se očekává vše možné: vůdcovská síla, vizionářství, vytříbena rétorika… Někomu se líbí na politicích jejich vnější vzhled, módní oblékání, atd., atd… Navzdory talentům, které by politici jaksi automaticky měli mít, existují ale také schopnosti, které jsou v očích velké části veřejnosti vnímané paradoxně spíše jako nežádoucí, než žádoucí: schopnost umět analyzovat, schopnost umět pojmenovat věci pravým jménem, občanská kuráž vyslovit nahlas svůj názor, zaujmout jasné, nekompromisní stanovisko, pravdomluvnost a s tím související čestnost chara

Aktivní novinářka a křesťanka slaví 90. narozeniny 

Aneb vše ve starých kolejích!

V rakouském rozhlasu jsem zaslechl rozhovor redaktora s jihoafrickým anglikánským knězem a řeholníkem Michaelem Lapsleyem. Tento dialog mne silně oslovil nejen kvůli řeholníkově osobnosti, ale i jako inspirace pro českou a slovenskou společnost, které jsou i 30 let po tzv. pádu komunismu stále ještě hodně ovlivněny sympatizanty s někdejším režimem i nynějšími voliči takových kontroverzních politiků jako je český prezident a premiér, oba bývalí komunisté, jeden z nich dokonce spolupracovník StB.

Překlad zmíněného rozhovoru

Bettina Stangneth