Ivetka a její hora

Nedávno jsem viděl film Ivetka a hora. Je o zjeveních Panny Marie v Litmanové na východním Slovensku. Film teď běží v českých kinech a kromě toho se dá koupit na DVD.

O Litmanové jsem před léty něco málo slyšel, ale bylo toho tak málo a zároveň tak rozporuplné informace, že jsem se nikdy nezajímal dovědět se víc. Co mne na celém filmu nejvíce překvapilo? Člověk může mít pochybnosti o tom, jestli se paní Ivetě zjevila Panna Maria nebo ne. Ale když ji vidí v takto decentně udělaném filmu mluvit o tom zjevení, o Bohu, o duchovním životě, o víře, tak i ten největší skeptik musí uznat, že má před sebou autentickou osobnost, pokornou a velice moudrou. Mluví jako někdo, kdo je přirozenou autoritou. My jsme si zvykli dívat se na lidi na důležitých a významných postech ať již politických, církevních atd. jako na autority. Autorita je ale něco, co se nedá naučit - autorita, to je souhrn mnoha vlastností - především pokory, dovednosti, vzdělání, a tak trochu i šarmu. Autoritou se člověk nestává automaticky tím, že získal nějaký úřad či postavení. Autoritu člověk v sobě buď má, anebo ne. Tu nedostává, ta musí být v něm samém, tím, že je upřímný, pokorný, skromný... Mnoho lidí se stalo autoritami právě tím, že dokázali říct ne a nevzali na sebe úřad, protože věděli, že na to nemají. Naopak jiní, kteří na sebe ten úřad vzali s tím, že se stanou autoritou, tím navenek jen potvrdili, že žádnou autoritou nejsou. Žel, jak nás život a zkušenosti učí, máme kolem sebe mnoho lidí v důležitých funkcích - i hierarchických - církevních, ale jen pramálo skutečných autorit...

Ta Ivetka mne opravdu vzala za srdce, moc se mi líbí a budu ten film doporučovat všem lidem, které znám.