O svátosti smíření

Jak dávno jsme někteří nepřijali tuto svátost. Jak pravidelně někteří chodíme „ke zpovědi“ a přesto nám podstata této svátosti uniká. Proč? Protože „zpověď nemůžeme chápat jen jako jedno z mnoha cvičení zaměřených na růst v duhovním životě. JE TO SVÁTOST, znamení nám dané samým Kristem, v níž se Bůh skutečně setkává s člověkem.“ (Josef Augustyn, Jak se zpovídat)

To je velice důležité, protože pochopím-li, že se mohu smířit s Otcem, že On sám mi vychází vstříc, že mohu znovu pocítit ten vztah plný lásky a důvěry, pak nemusím dospět tam, kam dospěl Jidáš, který propadl zoufalství a odsoudil sám sebe. Nepoznal velikost Ježíšovy lásky, nepoznal jeho milosrdenství.

„Nejhorším zlem pro člověka není sám hřích, ale pýcha, která ho uzavírá do jeho hříchu a nedovoluje mu otevřít se nabízenému Božímu milosrdenství.“ (Josef Augustyn, Jak se zpovídat) Objevím-li, kdo opravdu je Ježíš Kristus a jak nedozírná je láska Boží, osvobodím se od strachu o sebe, o to, co mému hříchu řekne zpovědník a vyjdu vstříc nabízené lásce. V jedné vteřině svého života mohu zažít, jak umí odpouštět Bůh. Jakýkoliv těžký‘ hřích může být navždy vymazán z mé duše. Tak umí odpouštět jedině Bůh.

Zůstává však praktická otázka: Jak poznám, že zpytuji své svědomí opravdu správně? Bylo napsáno mnoho zpovědních zrcadel, bylo dáno mnoho cenných rad, ale přece je jedno nejdůležitější: vědět, že mne Bůh nade vše miluje a ptát se, jaká je moje láska k němu. Jedině tak přestanu počítat, co vše jsem přestoupil a začnu se ptát na to, co je v mém srdci skryté.

A tak volám!
Můj Bože, Otče!
Chci znovu prožívat Tvou blízkost. Tvou neomezenou lásku.
Nebojím se přijít za Tebou, neboť vím, že mě miluješ. Taková láska, jakou máš Ty k nám, je téměř nepochopitelná. Přesto tolikrát zažitá v našich srdcích.
Tvé milosrdenství je tak nezměrné, že každý - i ten největší hříšník - touží-li po opětném společenství s Tebou, dostává odpuštění. Chci, Otče, přervat tu hroznou osamocenost duše. Přiznávám, že bez Tvé lásky strašně strádám. Otče! Chci se k Tobě vrátit.

M. V.