Patron města Vídně

Svatý K. M. Hofbauer - patron města Vídně

V křesťanských zemích je tradicí mít svého patrona. Nejen státy, ale i hlavní města, ba dokonce i mnohé vesnice, mají nějakého světce ve svém erbu. Česko má sv. Václava, Rakousko sv. Leopolda.

Nedávno vyšla v Rakousku nová známka zobrazující patrona hlavního města Vídně, sv. Klementa Maria Hofbauera. Protože tento světec pochází z Moravy, z vesnice Tasovice u Znojma, rád bych se o této události trochu zmínil. Co na tom, že doba, ve které žil, byla dobou rakousko-uherské monarchie, jejíž částí tenkrát Morava byla. Vždy tomu tak v historii bylo, že v zemích, či městech, ve kterých vládl pořádek, zákon, velkorysost, vzdělanost, fungovaly taky univerzity, pracovní možnosti, kulturní a společenský život a lidé do těchto měst a zemí putovali z velké dálky. K takovým městům patřila kdysi Praha, ve které našli domov mnozí stavitelé, umělci, významní vědci či lidé. K takovým městům však již dlouhá staletí patřila a dodnes patří Vídeň. Mnoho slavných lidí zvučných jmen - psychoanalytik Sigmund Freud, hudební skladatel Custav Mahler, spisovatelé Franz Kafka či Franz Werfel a spousta jiných - se kdysi narodilo a žilo právě na Moravě či v Čechách a teprve ve Vídni, která jim nabídla studijní či pracovní možnosti - dnes bychom mohli také říci prostor pro seberealizaci - se stali známými osobnostmi. V mnoha klášterech, či na teologických fakultách odjakživa pobývalo a našlo svůj domov mnoho slovanských řeholníkň a kněží. Jedním z nich byl také moravský rodák Jan Hofbauer. Narodil se v roce 1751. Když mu bylo osm let, zemřel mu otec, rodina byla chudá, stal se pekařským tovaryšem. Protože toužil po duchovním povolání, vystudoval za finanční podpory dobrodinců nejdříve gymnázium. Pak žil dva roky jako poustevník a změnil si jméno na Klement. O jeho inklinaci k duchovnímu povolání se doslechly zámožné vídeňské dámy, které mu financovaly teologické studium ve Vídni. O prázdninách chodil do Říma. Tam se seznámil s řádem redemptoristů, který byl teprve nedávno založen. Vstoupil k nim a byl vysvěcen na kněze. Představení ho poslali zakládat kláštery do střední Evropy. Vybral si Varšavu. Založil několik klášterů ve Švýcarsku, Německu a Rumunsku, které z hlavního města Polska řídil. Na území Rakouska a Čech však žádný klášter založit nemohl, protože zde platil zákon Josefa II. z roku 1782, který nepovoloval zakládání nových řádů. Jeho hlavní a nejoblíbenější činností však byla pastorační práce s lidmi. Svědčí o tom i skutečnost, že vjednom kostele ve Varšavě, kde působil jako zpovědník a kazatel, vzrostl radikálně počet přijímajících lidí v jednom roce z dvou na sto tisíc! Z Polska byl po více než dvacetiletém působení vyhnán císařem Napoleonem. Přišel do Vídně. Úřady se zpočátku k němu chovaly zdrženlivě, vídeňský arcibiskup však nad ním držel ochrannou ruku. Působil zde jako kazatel a hlavně jako zpovědník. Brzy se stal vyhledávanou duchovní osobnosti. Navštěvovali ho studenti, inteligence, umělci a také mnoho řeholníků a kněží. Když padl Napoleon, konal se v roce 1815 ve Vídni evropský kongres o znovuuspořádání Evropy. Mnozí z jeho účastníků navštěvovali Klementa Hofbauera, aby se s ním poradili. Stál tak nepřímo v pozadí budoucího politického vývoje a dění nejen ve Vídni, ale i v celé Evropě. Když v roce 1820 zemřel, měl velkolepý pohřeb. Byl pohřben na veřejném hřbitově.  Manifestační účast lidí na jeho pohřbu přiměla císaře Františka I. k podepsání dekretu, který znovu umožňoval zakládání řeholních domů. Tak se dostala do Vídně a na území celé monarchie i řehole redemptoristů. Ve Vídni jim byl přidělen nádherný gotický kostel Maria am Gestade. Do tohoto kostela byly přeneseny jeho ostatky a uctívají se tam dodnes. Nejen v době komunismu, ale i dnes se právě v tomto kostele konaly a konají bohoslužby v českém jazyce. Je uctíván nejen jako patron města Vídně, ale i jako vítěz nad osvícenským a proticírkevním josefinismem a jako obnovitel duchovního života své doby. 

Kéž tento velký Moravan, jeden z tisíců, které osud zavál z rodné země do ciziny, se stane vzorem nejen pro lidi z Rakouska nebo Čech a Moravy, ale pro všechny z nás: my všichni jsme ..cizinci a přistěhovalci na této zemi“. Jsme zde jen dočasně. Měli bychom však udělat vše možné a potřebné k tomu, abychom tam, kde se nacházíme, vytvářeli prostředí dobré atmosféry, prostředí pokoje a prostředí, ve kterém se cítíme doma a dobře.