Tour de Šmelcovna 2010

18. září 2010 se v brzkých ranních hodinách sešlo několik odvážlivců z Veverských Knínic, aby se na svých bicyklech vydali vstříc farnímu setkání na Šmelcovně. Věděli jsme, že cesta bude nelehká, možná se neobejde beze ztrát, ale vidina dobrodružství a voňavého smaženého řízku byla silnější než my. Přestože bylo ráno již poměrně chladno, nám to nevadilo, protože už po několika ujetých kilometrech jsme při stoupání k Javůrku shazovali první svršky, které, jak se později ukázalo, se perfektně hodily jako vaky na nalezené houby všeho druhu. A že jich bylo!

Poté, co jsme se s většími či menšími obtížemi dostali až na Javůrek, setkali jsme se buď s podobně zmoženými výrazy těch, kteří se rozhodli cestovat také na kole, nebo s rozesmátými tvářemi těch, kteří přijeli autem. Počet všech účastníků poutě bych odhadl asi na 56,7 lidí, ale to je jen můj osobní odhad.

Po nutném fotografování před javorskou kaplí se většina poutníků vydala přímou cestou dolů ke Šmelcovně, ale malá skupina vedená mým otcem se vydala cestou jinou, tzv. Železnou stezkou. Pod příslibem: „nebojte, tam to není tak prudký a budeme tam rychlejc“, jsme se vydali tudy. Jak jsme však zjistili, pravda byla jen to, že jsme tam byli opravdu „rychlejc“, za což ovšem mohlo 30% klesání, které důkladně prověřilo naše brzdové kotouče, špalíky případně paty, které byly rozpálené doběla.

Na Šmelcovně jsme se šťastně shledali s ostatními a prožili s nimi krátkou pobožnost slova v kapli Panny Marie. Pak jsme si vychutnali řízek v zahradní osvěžovně u Čadíků. To patřilo k vrcholům celého dne.

Cestu zpět jsme vykonali v družné jízdě s cyklistickou skupinou poutníků z Říčan. Jeli jsme po proudu a cesta proběhla poměrně bez problémů. Prozkoumali jsme nedaleké jeskyně a pokochali se výhledem do údolí Bílého potoka ze skal v jeho ohbí, kde je odbočka směrem na Hvozdec. Domů jsme dorazili pozdě odpoledne a pochutnali si na nasbíraných houbách.