Pouť na Šmelcovnu a dál…

Milí farníci, jak jistě víte, 5. září se konala pouť na Šmelcovnu. Já a mí rodiče jsme jeli z Veverských Knínic na Javůrek na kolech. Cestou jsme našli dost hub, které zbytek cesty musely přežít v tašce.

U kaple na Šmelcovně jsme se s panem farářem modlili i za uzdravení pana Čadíka, který je nemocen. Protože Čadíkova restaurace je teď zavřena, jeli jsme po bohoslužbě na oběd do Hálova mlýna, kde jsme měli řízky.

Po obědě jsme nasedli na kola a jeli směrem na Soví skály. Cesta byla do kopce a mokrá (horší kombinaci si cyklisté jako my neumí představit J). Zastavili jsme za chatami, kde jsme Bílý potok museli přejít po 20 cm úzké kládě. Mysleli jsme si, že to je všechno, ale nebylo. Dokonce jsme museli bosýma nohama přebrodit potok (s mamkou jsme hystericky ječely, protože voda měla jen 8 stupňů).

Než jsme stanuli před cílem, museli jsme vytáhnout kola na skálu, přičemž jsme překonali 2 spadlé stromy. Konečně jsme byli nahoře. Nádherný a tichý výhled přerušilo moje volání: „Už jsme nahoře!“ či ,,Haló, sovy, kde jste?“ Pak ale přišla jedna úplně nečekaná věc. Při tom svém nadšeném hulákání jsem našla hřib - praváka - 16 cm velkého! Jakoby se mi ukázal místo těch sov.

Když jsme se vrátili domů, dali jsme se do čištění (spíš mamka s taťkou, já byla zalezlá v pokoji J). Tak skončila ta naše letošní pouť.