Síla svátosti

Příprava letošních biřmovanců ve mně vyvolala dávnou vzpomínku.

V r. 1943 bylo také v naší farnosti biřmování. Byla válka. Možná, že ta byla příčinou rozhodnutí pana faráře Kopáčka, že těsně po přistoupení k 1. sv. přijímání budeme také biřmováni. V osmi letech! Později jsem mudrovala, že to asi bylo brzy, že jsem ničemu pořádně nerozuměla ...

Uběhlo dalších osm let a byla jsem studentkou Pedagogického gymnázia. Protináboženská výchova v r. 1951 tam byla silnější než na jiných školách. Nerada vzpomínám na výsměch a úšklebky, jakými se nás ptali, proč chodíme do kostela. Všichni tehdy ještě věřící se toho veřejného výslechu báli. Brzy přišla řada na mě. „Soudružko, proč?!“ A slyšela jsem sama sebe, jak říkám nahlas a beze strachu: „Protože tím uctívám Boha, v kterého věřím.“ Ticho ... Ale pocítila jsem zvláštní vnitřní radost.

Později jsem pochopila, že to jsem nemluvila já, že to za mě mluvil „Někdo.“ To On mi vnukl odpověď nad moje tehdejší schopnosti. A uvědomila jsem si s pokorou sílu svátosti biřmování. I když se mi zdálo, že přišla příliš brzy, její působení se projevilo včas.

Přeji Vám všem, milí biřmovanci, ať sílu této svátosti také v životě poznáte, a ať Vás posiluje.