Nebe na zemi - k Vánocům 2018

Ze všech katastrof, které letos postihly zeměkouli (a to nepočítám extrémní vedra, sucho a drastický nedostatek vody, které postihly Českou republiku, což, zopakuje-li se to i příští rok, bude opravdová katastrofa jak pro přírodu, tak pro lidi), mají zvláštní podtón: v květnu zničila havajská sopka Kilauea v oblasti Leilani, poblíž Pahoy, část ostrova, které se říkalo Paradise, nebe. Již samotný název Leilani se skládá z výjimečných havajských slov: Lei = věneček krásných, voňavých květin, Lani = kousek ráje, nebe na zemi. Láva vyhnala z příbytků tisíce lidí, zničila kolem 700 domů a obrovské množství nejúrodnější půdy, kde se pěstovaly banány, papáje a jiné ovoce, jimiž bylo zásobováno celé havajské souostroví. V listopadu zase oheň a požáry kompletně zničily Malibu v Kalifornii, které bylo rovněž přirovnáváno k ráji. Oheň tu srovnal se zemí asi 200 domů a o život připravil 44 lidí, což je nejvyšší počet lidských obětí, jaký kdy v USA požár zaznamenal. Onu přezdívku si vysloužilo z toho důvodu, že bylo postavené na kopci, kde vždy povívá poněkud chladnější větřík od Tichého oceánu, je tam ale zároveň teplo, nádherné výhledy a bezpečno, neboť většinu obyvatel představují známé a bohaté osobnosti, herci, zpěváci, umělci, kvůli nimž zde byla zavedena speciální bezpečnostní opatření. (Jen pro dokreslení dodávám, že jsem byl letos na Havaji právě v době, kdy zde zmíněná sopka Kilauea vybuchla, a z bezprostřední blízkosti zažil všechny hrůzy erupce. Na internetové stránce OŘÍKU jsou o této katastrofě dva mé texty. V osadě Malibu jsem byl před mnoha lety při jedné své návštěvě Kalifornie, když mne tam zavedla zvědavost, jak vypadají obydlí slavných lidí).

Anglický výraz paradisepro tato nyní lávou a ohněm zničená obydlí, krajinu a lidské životy jako by chtěl zdůraznit, že se zde žije krásně a blaze, jako v nebi. Člověk ani nemusí na „paradise“ nutně věřit. Každý si pod tím něco představuje, a i když se jedná jen o „hmotu“ - prostředí, způsob bydlení, stravování, kulturní vyžití atd., přece jen ta představa nějakým způsobem evokuje to, v co věří křesťané či příslušníci jiných náboženství. Pro křesťany platí: „Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, co Bůh připravil v nebitěm, kteří ho milují.“ V souvislosti s Vánocemi zase křesťané věří, že Bůh tak miloval svět, že nám poslal z nebesvého jediného syna.

Nebe. Co to ale ve skutečnosti je? Místo, úroveň života, anebo duševní stav? Od té doby, co existuje křesťanství, o tom diskutují teologové, avšak nic konkrétního, definitivního nevymysleli a neobjevili, pouze to tajuplné tvrzení, které nám všem předkládá Bible. Přesto je ale nebepořád, napříč věky a generacemi, jakýmsi hnacím motorem, vizí a neustálou metou, po které všichni toužíme. Ony dvě zničené oblasti, o kterých se zmiňuji, nám spíše dokazují, že na této zemi, ať děláme, co děláme, paradise není a nebude. Země, tento vesmírný koráb, jak ji nazval Marek Orko Vácha ve své knize LOĎ, je se vším, co s sebou nese, v neustálém pohybu, v neustálé proměně, nic na ní nemá definitivní, trvalou, nepomíjející formu a hodnotu. A proto tedy i záležitosti, jimž se přisuzuje jistá nebeskost, se mohou ve zlomku vteřiny změnit v katastrofu, obrazně řečeno v peklo. Stačí si vzpomenout na další letošní katastrofu, kdy se v v krátké době z krásné sicilské přímořské krajiny stala země totálně zdevastovaná prudkým deštěm. Z malého potůčku se bleskově vzdula obrovská řeka, která smetla kromě jiného i dům s devíti lidskými životy.

Ano, toto je svět, ve kterém žijeme. Nebyl jiný ani před sto, pěti sty či dvěma tisíci lety, kdy nám Bůh z nebe poslal svého jednorozeného syna. V nespočetných církevních modlitbách a zpěvech se tato skutečnost v průběhu let vždy znovu opakovala, tak jako i dnes, když v jedné modlitbě říkáme: „Bůh se stal člověkem, aby se člověk stal Bohem.“ Jinými slovy: Ježíš se narodil, abychom se my stali božími dětmi a našli příbytek v jeho nekonečně velkém a pro všechny dostačujícím nebeském domě. Ježíš se narodil jako to nejchudší dítě a již jako nemluvně musel na sobě zakusit úděl uprchlíka, když mu o život usiloval Herodes. Židé museli prchat do arabské země, aby si zachránili život. Jaký to paradox! A ta země jim poskytne azyl. Jako dítě zažil Ježíš tu největší bídu a jeho rodiče byli plni obav o svou bezpečnost a živobytí, plni strachu před dalšími perzekucemi. Jako dospělý mladý muž zažil nenávist, osočování, že se jen vydává za syna Božího, že nemá tu správnou víru jako jeho národ, že je samotář a jde proti proudu. Ta nenávist šla tak daleko, že ti, kteří mu vyčítali, že si nepočíná jako zbožný, starozákonní Žid, ho přinutili vytrpět týrání a zemřít krutou smrtí.

Ano, až tak daleko může zajít nenávist: nejdříve se někdo podezíravě ptá, jak je možné, že prostý syn tesaře si takto dovoluje mluvit, veřejně vystupovat, nato si z něho většina jinak smýšlejících dělá úšklebky a posmívá se mu, začne mu vyčítat, že jeho náboženství není jejich oficiálním náboženstvím, a když ani to nepomůže, obviní jej z velezrady a rouhání proti Bohu, vymyslí si důvody pro odsouzení. Nenávist se ze dne na den stupňuje, je stále radikálnější, extrémnější, až vyústí v justiční vraždu… Davová psychóza, populismus a extrémismus před 2000 lety odsoudí k smrti nevinného člověka

Přestože od této historie uplynuly již dva tisíce let, Ježíš stále žije, stále je vzorem a inspirátorem pro mnohé. Tehdy i dnes věříme, že nám přinesl nebe, protože nám přišel říci o Lásce, která je bez hranic a trvá neustále, bez přestání, a dává nám zbavit se jakéhokoliv strachu a odevzdat se cele Bohu, protože jen v něm je trvalý život, život radosti, život lásky - život nebeský.

Přeji všem radostné, požehnané a nebesky krásné Vánoce!

P. S.: V době, kdy jsem psal tento text, řádil v Kalifornii stále ještě oheň, statistiky uvádějí k 23. listopadu velké ztráty na životech i majetku: 

• 84 mrtvých
• 563 nezvěstných (počet mrtvých bude zřejmě ještě stoupat)
• 13.600 zničených domů
• stalo se na ploše 62.000 hektarů

Je možné, že po uzávěrce OŘÍKU počet obětí a ztráty na majetku ještě vzrostly…