Láska k věci nebo k člověku?

Lidé byli stvořeni k tomu, aby byli milováni, a věci k tomu, aby byly používány. Svět je v chaosu proto, že je to naopak. 

Je těžké říci krátkou definici slova milovat, ale zvláštní je, že tuto činnost umí každý. Byli jsme k tomu přeci stvořeni. Z lásky a pro lásku. Přicházíme ale na křižovatku, když stojíme před rozhodnutím – komu lásku dáme? Není ji zase tolik, abychom do ní mohli obsáhnout vše. Zvířata, lidi, věci, činnosti. Záleží tedy, co si na oné křižovatce vybereme.  Podíváme se teď na dvě možnosti. Věc nebo člověk? 

Pokud si vybereme lásku k věci, pak budeme pro ni dělat cokoli. Budeme ji hýčkat, starat se, aby byla neustále v dobrém stavu. Budeme ji zahrnovat pozorností a pro zamilovanost k ní, zapomeneme na lidi kolem. Není to ale pak spíše sobectví než láska? 

Televizi milujete, trávíte s ní každý večer, ale se svou matkou ne? Tu jen využíváte, aby vám dobře navařila, ale už se neohlédnete, jak prožívá svůj život. Na milování neživé věci je úžasné, že nám nikdy nebude nic vyčítat. My si můžeme neustále vytvářet domněnky, jak se asi má. Protože každý přeci ví, že věci nemluví. Co je ale nevýhoda? To, že vám lásku nikdy nevrátí v plné výši. Ano, bude splňovat vaše potřeby. Nebude vám zrnit obrazovka, pojede vám správně motor v autě. Ale co až budete potřebovat pomoci?  

Láska k člověku je něco mnohem těžšího, ale o to více intenzivnějšího. Druhá osoba nám může často připadat protivná a neustále nespokojená. Ale až přijde čas, kdy budeme potřebovat oporu, myslím, že to nebude věc, která nás zachrání a povzbudí, ale laskavé slovo a vřelé objetí. A to nám nikdy ani spousta věcí nemůže nabídnout. 

Žijeme na planetě ve společenství. Myslím, že sám Bůh nás stvořil do společenství živých bytostí. Mnoho lidí věci používá a miluje, co je ale mnohem horší? Když používáme lidi, ale lásku k nim nemáme. Nevěřím však, že jsme ztraceni. Myslím, že láska k člověku bude vždycky silnější a budeme se k ní vracet. Záleží na tom, jak brzy si to uvědomíme.