Dva tygři

Jedno indické přísloví říká: Bojují-li mezi sebou dva tygři, je to vždycky boj na život a na smrt: Jeden z nich zahyne a ten druhý, přeživší, bude nadosmrti zraněn a zmrzačen….

Na naší klinice pracuje lékařka vystudovaná v Moskvě. Po matce je Ukrajinka, po otci Ruska. Příbuzné má jak na Ukrajině, tak také v Rusku. Překročila už padesátku, v Rakousku žije něco přes dvacet let. Už od prvního dne ruské invaze na Ukrajinu je strašně těžké s ní mluvit o tom, co se tam teď děje. Občas mi sama od sebe se slzami v očích řekne: „Petře, od začátku invaze nemůžu spát. Pořád jen pláču a nechápu, co to ten Putin provedl…“

V Římě papež František svolil, aby při třináctém zastavení velkopátečního obřadu křížové cesty nesly kříž dvě ženy, Ruska a Ukrajinka. Přítelkyně, obě zdravotní sestry pracující v Římě. Trpí a pláčou nad tím, co to Putin provedl. Toto nábožensky motivované rozhodnutí však vyvolalo mohutný nesouhlas jak ukrajinské vlády, tak také ukrajinských ortodoxních biskupů a kněží. 

O Velikonočním pondělí jsem jako jindy v neděli a ve svátek poslouchal v rádiu Ö1 hodinovou, duchovně motivovanou relaci „Lebenskunst“, ve které byla také informace o dobročinné pomoci ukrajinským uprchlíkům, kterou poskytují dvě ve Vídni žijící umělkyně: ukrajinská operní mezzosopranistka Zoryana Kushplerová a ruská houslistka Lidie Baichová. Také ony trpí. Společně organizují umělecké akce, aby pomohly uprchlíkům a vyslaly signál touhy po mírovém soužití. 

V uvádění podobných příběhů bych mohl pokračovat donekonečna. Jsem si jist, že mnozí z vás, kteří budete tyto řádky číst, znáte jiné, podobné. 

Jsme svědky toho, jak jeden chladnokrevný cynik z Moskvy, který během posledních let sám sebe opájel představou svého nadřazeného vůdcovství a falešnou vizí mocného, jednotného Ruska, které si podřídí celý svět ke svému obrazu, nyní sklízí plody svého šílenství. Během své vlády důsledně likvidoval jakoukoliv opozici, vymyl mozky svému ruskému lidu, který se teď místo vlastního úsudku nechává slepě vést lží a demagogií válečné propagandy a naháněl strach všem okolním státům. Ve svých zvěrstvech, kterých se pod jeho velením dopouští na Ukrajině ruská armáda, se Putin vyrovnal Hitlerovi a Stalinovi.  Srovnání se Stalinem ovšem vnímá jako lichotku ‑ již mnohokrát vyjádřil svůj obdiv ke Stalinovi veřejně!

Na druhé straně ale vidíme obdivuhodného ukrajinského prezidenta, chrabrost a nepředstavitelnou odvahu obrovské části ukrajinského lidu, který s nasazením vlastního života brání nejenom svou zemi, ale i hodnoty demokracie. Absolutně se ztotožňuji s tvrzením, že tato nesmyslná válka je válkou dvou světů: světa lži, demagogie a chorobné touhy po nekonečné moci proti světu pravdy, demokracie a respektování lidských práv a svobod. 

Čemu ale přestávám rozumět a z čeho jsem nekonečně smutný, je instrumentalizace náboženství. Myslel jsem si, zřejmě zcela bláhově, že jsme se snad jako lidé poučili z minulosti. Umíme popsat a vysvětlit, oč jde, když se muslimští fundamentalisté opatří opaskem obtěžkaným granáty a pak se ve jménu Alláha odpálí uprostřed shromáždění, třeba i věřících, kteří se právě modlí v kostele, ačkoliv se jedná o jiné vyznání. V tomto případě máme všichni jasno: jedná se o fanatické, choromyslné blázny, jejichž myšlení a skutky nemají nic společného ani s Bohem, ani s teologií lásky, milosrdenství a odpouštění. 

Když ale moskevský pravoslavný patriarcha Kyrill, dlouhodobě poklonkující prolhanému putinovskému režimu, nazve agresivní invazi ruských vojsk na Ukrajině svatou válkou ve jménu Dobra proti Zlu a miliony Rusů i jiných lidí na světě mu uvěří, zůstávám ochromený, němý a jen se ptám sám sebe: Bože můj, jakou jen víru má tento člověk, jakou představu má o Bohu, a co ty davy věřících, které mu věří?

Ve svém tradičním velikonočním poselství Urbi et Orbi vyzval papež František světové vůdce, aby vyslyšeli prosby lidu o mír na Ukrajině. Rusko zkritizoval za to, že zemi zatáhlo do krutého a nesmyslného konfliktu. „Nechť zavládne mír na válkou zmítané Ukrajině,“ zní jeho apel. „Viděli jsme příliš mnoho krve, příliš mnoho násilností. Přestaňte s ukazováním svalů, když lidé trpí,“ dodal František.

„Prosím, nezvykejme si na válku,“ řekl dále papež. „Všichni se zavažme k tomu, že budeme úpěnlivě prosit o mír, z našich balkonů i v našich ulicích. Aby světoví lídři vyslyšeli prosbu lidí o mír,“ sdělil s tím, že neustále myslí na „všechny ukrajinské oběti, miliony uprchlíků a vnitřně vysídlených osob, rozdělené rodiny, staré lidi, kteří zůstali na všechno sami, i na zničené životy a města srovnaná se zemí“.

Rozumím tomu, když někdo z ukrajinské vlády nebo z řad krutě zkoušených Ukrajinců vysloví svůj nesouhlas s tím, že u křížové cesty spolu vystoupí Ukrajinka s Ruskou. Rozumím tomu, když někdo obviní papeže Františka z toho, že dělá příliš málo proti Putinovi a jeho agresivní invazi. Rozumím lidem, lépe řečeno, snažím se pochopit jejich utrpení, které je zlomilo. Sám nevím, jak bych se zachoval, kdybych na svém těle či ve vlastní rodině zažil tu krutost války, kterou oni zažili. Možná, až sám budu v podobné situaci, nebudu prostě schopný dívat se na věci jakoby z nadhledu, vnímat je neosobně, vnímat je z pohledu víry. Ale co je vlastně víra? A má vůbec víra sílu či schopnost učit mne dívat se na utrpení jiným pohledem? Za druhé světové války byli mnozí svědky toho, jakých zvěrstev se dopouštěli nacisté, přestože měli na opascích vyryto Gott mit uns, Bůh je s námi. Náboženství, interpretace Bible, Koránu, praktiky církví a náboženských seskupení, to všechno bylo v dějinách nesčetněkrát zneužito, zmanipulováno, instrumentalizováno. Přitom se pořád mluvilo a mluví o tom, že je jenom jeden Bůh a že Bůh je láska. Jak je to možné, že pro jedno velké křesťanské shromáždění pravoslavných věřících v Rusku je vraždění, znásilňování, ničení materiálních hodnot svatou válkou? Pokud budeme nadále v této manipulaci náboženstvím pokračovat, nebude na světě mír nikdy, a nakonec všichni zahyneme v nesmyslné, barbarské válce, protože si vybereme z Bible jen to, co budeme sami chtít, a ne to, že si máme navzájem odpouštět a být k sobě milosrdní!

Opakuji, že nevím, co ze mne udělá válka, když vtrhne do mého konkrétního, osobního života. Nevím také, co udělám, jak se budu chovat, mluvit, žít, když do mého osobního života vstoupí krutá nemoc, která změní mě i mé myšlení natolik, jako to dokáže Alzheimerova choroba, jiný druh senility či jakékoliv jiné psychické onemocnění.

Avšak v této chvíli, kdy píšu tyto řádky a jsem při plném vědomí a svědomí, se se vší silou a odhodlanosti hlásím k víře papeže Františka a náboženství beru jako šanci k tomu, abych byl lepším, abychom všichni byli lepšími lidmi, schopni jeden druhému odpouštět, tolerovat se navzájem, být solidární, a hlavně myslet na to, že Bůh je otcem nás všech a chce, abychom se tak milovali, jako on miloval nás. O tom jsou vlastně Velikonoce a myslím, že i celé, třebaže v průběhů věků již tolikrát zneužité křesťanství. 

Trápí mne však ještě jiná otázka: Existuje něco jako „univerzální pravda“? Jestli ano, tak kdo dokáže s morální jistotou říct, že co je černé, je černé, co je bílé, je bílé, co je zlé, je zlé, co je dobré, je dobré?  Po staletí se předpokládalo, že odpověď umí dát religion. Jak nám ale dějiny dosvědčují, náboženství to nedokáže. A neumí to očividně ani v nynějším konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, mezi systémem totalitní diktatury a systémem demokracie. Kde pak máme hledat odpověď? Nezbývá nám snad v konečném důsledku naslouchat jen hlasu svého vlastního svědomí a jenom podle něho konat? 

Na začátku jsem uvedl indické přísloví o tom, že když dva tygři mezi sebou bojují, žádný z nich neskončí jako vítěz. Jeden podlehne následkům zranění okamžitě, druhý jim podlehne časem, protože nebude schopen žít a obstarávat si potravu. Na Ukrajině teď probíhá v určitém smyslu bratrovražedný boj. Ukrajinci se brání, oni válku nezačali a mají na obranu právo. Ale to nic nemění na faktu, že jde o krutý bratrovražedný boj. Mnozí dnes říkají, že Putin, i kdyby válku vyhrál, morálně již prohrál a Ukrajinci ho budou nenávidět celá staletí. Nemusí být člověk psychologem, aby pochopil, že tomu tak bude…

Peter Žaloudek, Velikonoce, Vídeň, 18. dubna 2022