OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 44 (25. 9. 2022)

Text modlitby papeže Františka, kterou pronesl na generální audienci 16. března 2022 a jejímž autorem je neapolský arcibiskup Mons. Domenico Battaglia. 

Pro Ořík převzato ze Zpravodaje oblátské rodiny, č. 2022/7. Pro Ořík zajistila Mgr. Kateřina Zahradníčková.

colore dei miei pensieri,  

Zpíval bych o jaru,
však nemám nazbyt slzy,
proto můj podzime,
jsem potkal tě tak brzy.

Dej Bože, abych až budu umírat, mohl říci: toužil jsem po kráse po celý svůj život
a přiblížil jsem se jí, jak jen mi bylo možné.
Nepromarnil jsem svých hřiven a rozdal jsem lidem radost.
Děkuji Ti, Pane, za toto výsostné štěstí.

Když Ježíš někoho povolává, vychází iniciativa vždy od něj. Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás (Jan 15,16), prohlašuje.

Chceme-li probudit jeho lásku a upoutat na sebe jeho pozornost, nepotřebujeme ale podnikat nic zvláštního. Miloval nás dávno předtím, než jsme po jeho lásce zatoužili. Dříve než jsem tě vytvořil v lůně, znal jsem tě (Jer 1,5). Od okamžiku stvoření, a dokonce ještě dlouho předtím už na nás myslel. Bylo pro něho důležité, abychom byli s ním.

Ten den v úterý 26. července dopoledne pršelo, tak jsem dělal nějaké věci doma pod střechou, potom začal s přípravou oběda a v pravé poledne jsem mohl zasednout k jídlu. Končil jsem, když právě začalo prosvítat sluníčko. Ven se mi ale nechtělo, protože tam stejně bylo všechno promoklé. Tak jsem „na chvíli“ zalehl, abych příznivější dobu vyčkal v pohodlnější poloze. 

Bůh nám vložil část své pravdy, upřímnosti a věrnosti do srdce. Žijeme-li v pravdě, projevuje se v nás část Boží pravdy a cti. Přirozeným a původním stavem člověka je žít v pravdě a pravdou. Lež je mu v podstatě cizí.

Když dítě nachytá své rodiče poprvé při nějaké lži, může mu to způsobit velký šok. Lže-li člověk, vzniká určité stresové napětí, které lze změřit. Svaly se napnou a krevní oběh se zrychlí.

Kdo žije ve lži a není pravdivý ve vztahu k sobě ani k jiným, žije pod neustálým psychickým tlakem: vynakládá totiž spoustu energie na to, aby svou lež skryl.

Jedno indické přísloví říká: Bojují-li mezi sebou dva tygři, je to vždycky boj na život a na smrt: Jeden z nich zahyne a ten druhý, přeživší, bude nadosmrti zraněn a zmrzačen….

O letošních prázdninách se nám poštěstilo navštívit starobylý ostrov Malta. Naše dcera zde totiž měla měsíční stáž v místní nemocnici, tak jsme ji letěli navštívit a udělali si zde týden dovolenou. Díky jejím znalostem získaných od místních studentů jsme v ní měli skvělou průvodkyni.

Měla jsem možnost zúčastnit se několika setkání mládeže jak celostátního i celosvětového charakteru. Poprvé jsem byla v roce 1991 účastnicí světových dní mládeže v polské Czenstochowe. Pro mnoho zúčastněných z Československé republiky to byla vůbec první možnost setkat se se stejně smýšlejícími mladými lidmi z téměř celého světa a moci veřejně projevit svůj postoj k církvi, k víře, k Bohu. Další setkání národní úrovně bylo o rok později iniciováno olomouckou arcidiecézí a přidali se i mladí z brněnské diecéze.

Rozhovor s otcem biskupem mons. Martinem Davidem a otcem mons. Janem Balíkem vedla Sára Ondráčková, 12. 8. 2022 Hradec Králové. Převzato z webu www.celostatnisetkanimladeze.cz

Jeho Svatost papež František o dnešním poledni (tj. 13.5.2022) jmenoval 37. pražským arcibiskupem J. Exc. Mons. Jana Graubnera, dosavadního arcibiskupa olomouckého a metropolitu moravského. Stává se tak 25. primasem českým.

Životopis J. Exc. mons. Jana Graubnera 

Synodalita, prostá skutečnost žít jako společenství, byla církvi vlastní od počátku. Postupem času ji z mnoha důvodů zastínily jiné teologické akcenty a nyní se ji znovu, díky výzvám papeže Františka učíme žít. Naslouchat si, všímat si potřeb a názorů druhého, rozlišovat, vidět Boha v druhých.Nejen obrazně, ale skutečně.  Zní to jako krásný i nebezpečný ideál. Často si žijeme a pipláme jen tu svoji „cestičku do nebe“ tak nějak sami pro sebe, druzí nám až tak nevadí, jsou nám jedno, nebo nám to komplikují. Možná nás v naší cestě k Bohu spíše ruší.

Již řadu let bývá zvykem, že si krásné období tří mariánských svátků první poloviny měsíce září připomínáme bohoslužbou slova u kaple na Šmelcovně, která je zasvěcená Panně Marii Bolestné. Většinou se tam scházíme hned o první zářijové sobotě, což se nám opět letos termínově podařilo. 

Nápad uskutečnit farní výlet k dokončované kapli Panny Marie Bolestné v Nesvačilce vznikl velmi spontánně a přiznám se, že i z trochu sobeckých motivů. Dlouhodobě sleduji, jak pozoruhodné dílo architekta Jana Říčného roste, jak se pořádají sbírky, jak dílo sbírá významná architektonická ocenění (např. ocenění „Dřevostavba roku“ z roku 2017). Prostě jsem kapli toužila vidět. Domlouvat si prohlídku sama pro sebe, to uznáte, že je kapku odvážná myšlenka.  Potřebovala jsem, aby nás bylo více, když pan farář P.

Během naší farní pouti do Mikulova jsme vystupovali na tamní Svatý Kopeček a modlili se křížovou cestu, k níž zvou jednotlivé kapličky věnované zastavením křížové cesty. 

Tato křížová cesta je jednou z nejstarších křížových cest v českých zemích. Jejím zakladatelem byl majitel mikulovského panství olomoucký biskup kardinál František z Dietrichsteina. Podnětem bylo vyjádřit vděčnost Bohu za překonání morové epidemie v roce 1622 (Wikipedie).