Epilog

Zpíval bych o jaru,
však nemám nazbyt slzy,
proto můj podzime,
jsem potkal tě tak brzy.

Dej Bože, abych až budu umírat, mohl říci: toužil jsem po kráse po celý svůj život
a přiblížil jsem se jí, jak jen mi bylo možné.
Nepromarnil jsem svých hřiven a rozdal jsem lidem radost.
Děkuji Ti, Pane, za toto výsostné štěstí.

Vyhasl úsměv, strnul smích,
plachý sten zazněl jitrem nedosněným
a čistý obraz slinou potřísněný
svát shořel, zdoutnal, zhasl dřív,
než měl,
než chtěl,
než – směl.