Sympatie pro církevního rebela

Adolf Holl a kardinál Christoph Schönborn

Letos uplynulo 50 let od chvíle, kdy byl vídeňskému teologovi, knězi, profesoru náboženské sociologie, publicistovi a spisovateli Adolfu Hollovi (1930-2020) odebrán souhlas s církevní výukou. O tři roky později, v roce 1976, byl suspendován z kněžství. Konflikt Holla s vedením katolické církve vyvolala jeho kniha Jesus in schlechter Gesellschaft (Ježíš ve špatné společnosti, 1971). V této knize, kromě jiného, se Holl zamýšlí nad tím, jestli bylo Ježíšovým úmyslem založit kleriky vedenou, institucionalizovanou církev. Už jen vyslovení této myšlenky bylo pro tehdejší katolickou hierarchii trnem v oku, a odnětí učitelského úřadu prof. Hollovi bylo pro ni jediným možným řešením. Tato kniha, kterou později následovala další, totiž Der letzte Christ (Poslední křesťan, 1979) o životě svatého Františka z Assisi, byla pro hierarchii už jen potvrzením o správnosti jejího rozhodnutí. V této knize představuje autor obraz světa 13. století, do kterého se rodí angažovaný, světu cizí, často se postící a chudě žijící občan a umělec života František z Assisi. Adolf Holl v této knize neuvěřitelně plasticky popisuje jeho život a dílo. Kniha od svého prvního vydání nikdy neztratila schopnost fascinovat, vyšla a nadále vychází v mnoha jazycích. U příležitosti jejího nového vydání v německém jazyce a zároveň padesátého výročí vyloučení Adolfa Holla z působení v církvi zorganizoval kardinál Schönborn diskusní pořad o osobnosti tohoto muže. Že by snad náznak změny či dokonce „otočky“ v myšlení římské církevní hierarchie a snahy o zrušení někdejších disciplinárních opatření? Eugen Drewermann, Leonardo Boff a mnozí, mnozí další dosud žijící křesťanští myslitelé na toto zrušení stále čekají, ale Hans Küng, ani Adolf Holl se možné rehabilitace nedožili. Naděje, že tak učiní papež František, který na začátku svého pontifikátu působil hodně odvážně a reformně, každým novým dnem jeho pontifikátu klesá. Rakouský rozhlas o Schönbornově smířlivé iniciativě ohledně života a díla Adolfa Holla přinesl relaci, ze které vybírám následující myšlenky a citáty.

Adolf Holl kdysi o Janu Pavlovi II. řekl: „V boji proti komunistickým zabetonovaným hlavám se i on sám stal ‘zabetonovou -  zazděnou  hlavou‘, a s takto zúženým viděním ztratil schopnost vnímat celou řadu různých fenoménů své doby. Nejdůležitější skutečností, kterou zcela ignoroval, byla jihoamerická teologie osvobození. Řím za vedení Wojtyly a Ratzingera vedl ideologickou politiku, kterou nelze označit jinak, než jako katastrofu.“

U příležitosti padesátého výročí zahájení „křižácké výpravy“ proti Adolfu Hollovi vydává rakouské nakladatelství Residenz Verlag postupně kompletní Hollovo dílo. Teď právě vyšla jeho mimořádná publikace o svatém Františku z Assisi, již zmíněná kniha Der letzte Christ – Poslední křesťan. Její nové vydání zcela nečekaně ocenil kardinál Christoph Schönborn tím, že souhlasil s prezentací této knihy v arcibiskupském paláci a sám se jí osobně účastnil. Redaktorka rádia Ö1 Brigitte Krautgartnerová zaznamenala na této veřejné prezentaci postřehy, o kterých bych se rád zmínil. Rozhovor mezi ní a kardinálem byl doprovázen tichým zvukem skladby Ave verum corpus, kterou Mozart zkomponoval ke cti svátosti oltářní. Právě tuto skladbu totiž Adolf Holl celoživotně obdivoval, podobně jako po celý svůj život přímo mysticky prožíval hluboký obdiv k té malé hostii, která při liturgickém aktu proměnění při mši sv. představuje přítomnost Ježíše Krista. Adolfa Holla fascinovala Eucharistie už jako malého ministranta, kvůli ní, jak sám o sobě často říkal, se rozhodl pro kněžství, a navzdory pozdějšímu suspendování byl až do své smrti eucharistickým chlebem fascinován. Do určité míry to byl jakýsi Widerspruch in sich - rozpor sám v sobě. Jako suspendovaný kněz již mši sloužit nesměl, přesto ho obřad mše neustále fascinoval. „Pro mne je velmi důležitá skutečnost Hollovy hluboké úcty k tajemství mše svaté. Vždy mne to ohromovalo. Při těch několika málo osobních rozhovorech, které jsme kdy měli, nás nesmírně sbližoval právě tento fakt“, řekl na mikrofon Christoph Schönborn. Adolf Holl byl zcela výjimečný v tom, že byl na jedné straně velice kritický vůči církevní hierarchii, na druhé straně však až přímo mysticky spojený s tím, co tvoří podstatu křesťanství. Pro něho samého to nebyl žádný rozpor, žádné protiřečení. Schönborn dále řekl: „Holl je zcela jistě rebel, vždyť se to naučil jak u Ježíše z Nazaretu, tak taky u posledního křesťana, jak nazývá Františka z Assisi. Oba totiž svým způsobem života a myšlení jasně pojmenovali neduhy své doby jak v církevním, tak i v celospolečenském prostředí. V určitém smyslu zde totiž jde o rebelantství ve smyslu Evangelia, protože Evangelium má ve své podstatě zakotvenu lásku k lidem a takové rebelantství nesmí být chápáno jako návod k násilí. Zde se Holl jasně distancuje např. od radikálního rebelantství v roce 1968, které se neštítilo násilí.“

Letošní prezentace nové reedice všech Hollovych knih přímo na půdě arcibiskupského paláce a pod záštitou kardinála Schönborna nelze vnímat jinak než jako velice silné znamení. „V této budově se o něm nejen mnohokrát mluvilo, ale byl taky zván k rozhovorům. Kardinál König si ho velice vážil, a trpěl kvůli tomu, že ke konfliktu s Hollem došlo. Mám prostě radost z toho, že teď můžeme o Adolfu Hollovi mluvit a zároveň se zamýšlet nad jednou z jeho vůbec nejhezčích knih o Františkovi z Assisi. Je to prostě krásný krok dopředu, krok k smířlivému pohledu na komplexní minulost“ - dodal na závěr rozhovoru s redaktorkou kardinál Schönborn.

Prezentace Hollových knih, moderovanou redaktorem ORF Walterem Hämmerlem, se kromě kardinála Schönborna zúčastnil i benediktinský kněz P. Michael Köck, odborník na Hollovy publikace, hlavně knihu Poslední křesťan. „Nemyslím si, že některé problémy, kterým dnes čelíme, např. změnu klimatu, dostaneme pod kontrolu novými, moderními technologiemi. Naopak, myslím si, že právě František z Assisi nám může připomenout, že vsadit vše jen na moderní technologii je strašně málo pro záchranu naší civilizace. Je potřebné změnit myšlení, učit se žít skromněji a jednodušeji…“- řekl Köck.

Na závěr diskuse se moderátor kardinála Schönborna zeptal: „Pane kardinále, není Vám líto, že jste neměl během své úřední funkce jako protipól k dispozici někoho, kdo byl podobný Adolfu Hollovi -  kdo by redigoval Vaše myšlenky, někoho, kdo by inicioval kritické diskuse, i když se jednalo třeba o závažná náboženská témata? Ne kvůli sporům, ale kvůli otevřené, civilizované, konstruktivní diskusi směřující k společnému hledáni pravdy? Nejste smutný z toho, že proti Vám nestál nějaký jiný pan Holl, či nějaká paní Hollová (úsměvná reakce v publiku i u kardinála), vždyť to tak strašně v dnešní době postrádáme. Kardinálova odpověď: „Ano, je mi to líto. V letech 1967-1968 jsem ve Vídni studoval jako mladý dominikán psychologii a velice intenzívně jsem prožíval tu úžasnou, diskusemi nabitou atmosféru nového ducha doby, aktivity mladých… Holl je pro mne fascinujícím protagonistou této vzrušující, zlomové doby.“

Co k tomu dodat? Na jedné straně radost z toho, že kardinál Schönborn udělal tento vstřícný krok k revizi minulých, tak bolestivých a mylných rozhodnutí církevní hierarchie. Na druhé straně, kolik takových rebelů nadále čeká na rehabilitaci, a žel, ani za papeže Františka, do kterého tolik věřících vkládalo naděje, se takové kroky nedějí. Anebo je snad vatikánská kurie příliš silná a nedobytná? Poslední slovo, jakoby post scriptum, řekla jedna stará řeholní sestra, františkánka, do mikrofonu: „Pamatuji si, když před 50 lety Holla obvinili. Tenkrát jsem si i já myslela, že je to tak dobře. Mezitím se doba změnila, přišel papež František, začal mluvit o klimatických změnách, o nutnosti změny životního stylu, o klerikalismu, jako jednom z největších zel v církvi a o boji proti němu… slova, za která kdysi Holla odsoudili a dnes se nad nimi nikdo nepozastavuje. I já jsem změnila svůj názor, a proto jsem teď tady a jsem za Holla vděčná…“

Ano, Adolf Holl byl rebel. Byl však mnohem víc! Byl prorokem a statečným člověkem. Je smutné, že v hierarchické církvi, jak to kdysi řekl na adresu papeže Jana Pavla II. - je pořád hodně hlav zazděných dogmaty či falešnými zásadami. A tak jako kdysi farizejové, takoví lidé i dnes vlastně nadále popírají Ježíše a ducha jeho poselství.

Adolf Holl, Znamení pro budoucnost, Relace ORF, Radio Ö1,
Lebenskunst, Begegnungen am Sonntagmorgen, 24. září 2023, 7:05 hod.
Zpracoval a citáty přeložil Peter Žaloudek