Petra - Skalní město

Petra - starověké město, jehož ruiny se nachází v jihozápadním Jordánsku, bylo centrem arabského království v helénistické a římské době. Řecké jméno Petra („Skála“) pravděpodobně nahradilo biblické jméno Sela. V Petře byly objeveny pozůstatky z období paleolitu a neolitu. Edomité obsadili oblast asi 1200 roků před Kristem (př.n.l). O staletí později jej obsadili Nabatejci, arabský kmen, a učinili z něj hlavní město svého království. V roce 312 před Kristem (př.n.l.), byl region napaden seleukovskými silami, kterým se nepodařilo město dobýt. Za nabatejské nadvlády Petra prosperovala jako centrum obchodu s kořením, který zahrnoval tak různorodé říše, jako je Čína, Egypt, Řecko a Indie. Počet obyvatel města vzrostl na 10 000 až 30 000.

Město bylo postaveno na terase, proražené od východu na západ Wádí Músa (Mojžíšovo údolí). Během Exodu Mojžíš a Izraelité procházeli oblastí Petry v Edómu. Protože Mojžíš neuposlechl Boží příkaz promluvit ke skále, aby přinesla vodu a raději do ní udeřil (Numeri 20,I0-24), nebylo mu proto nikdy dovoleno vstoupit do Svaté země. Místní tradice říká, že pramen ve Wádí Músa (Mojžíšovo údolí) kousek od Petry je právě toto místo. 

Áron, první biblický velelekněz a Mojžíšův a Miriamin bratr, zemřel v Jordánsku. Byl pohřben v Petře na hoře Hor, která se dnes arabsky nazývá Džabal Harún (Áronova hora). Zde se nachází byzantský kostel, později islámská svatyně - hrobka.

Údolí je obklopeno barevnými pískovcovými útesy, jejichž barevné odstíny přecházejí od červené a fialové až do světle žluté. Proto se také Petra někdy nazývá „růžově rudé město“. Moderní město Wádí Músa, které se nachází v sousedství starobylého města, dnes slouží především stálému proudu turistů, kteří toto místo nadále navštěvují.

Na začátku našeho letopočtu byla Petra s velkou pravděpodobností posledním místem setkání svobodných králů, před jejich cestou do Betléma (Mt 2,1-22). Aby uctili Ježíška, přinesli mu dary - kadidlo, zlato a myrthu. Král Aretas zmíněný v Korintským II,32 byl nabatejský král, který v té době vládl Petře.

V době Ježíše a apoštolů se v jižním městě Petra nacházelo jedno z největších obchodních center Východního Středomoří. Toto rozsáhlé, ve skále vytesané hlavní město Nabatejského království vzkvétalo za nabatejské vlády od 3. století před Kristem. (př.n.l.) do počátku 2. století po Kristu (n.l.), kdy ho obsadil římský císař Traján.

Největší průčelí v jordánské Petře má Qasr al-BintQasr al-Bint, Dusaresův chrám. K ruinám se obvykle přistupuje z východu úzkou soutěskou známou jako Siq (Wadi Al-Sīq). Mezi první místa pozorovaná ze Siqu je Khaznah („Pokladnice“), což je ve skutečnosti velká hrobka. Al-Dayr („klášter“) je jeden z nejznámějších monumentů vytesaných do skály v Petře. Jedná se o nedokončenou fasádu hrobky, která byla v byzantských dobách používána jako kostel. Mnohé z hrobek Petry mají propracované fasády a nyní se používají jako obydlí. Dobře zachovalým místem je High Place of Sacrifice, kultovní oltář pocházející z biblických dob. Aby obyvatelé starověkého města zajistili své základní životní potřeby, vybudovali rozsáhlý hydrologický systém, včetně přehrad, cisteren, vodních kanálů vytesaných ve skále, včetně keramického potrubí. 

V roce 1985 byla Petra zařazena na seznam světového dědictví UNESCO a v roce 2007 se stala jedním ze Sedmi novodobých divů světa.

Převzato z „Religion a Faith Biblical Jordan“, překlad a úprava Stanislav Kubiš