Verše ve 3:55

Zdál se mi sen,

již nevím, o čem přesně byl,

ale bylo v něm vše, co se mi mohlo zdát

Setkala jsem se v něm s Kýmsi

již nevím, kdo to přesně byl,

ale věděl o mně víc, nežli o sobě vím já

Mluvili jsme spolu o všem,

již netuším, o čem to přesně bylo,

sdělil mi však děsně důležitou věc,

Vím jen, že to bylo směšně prosté,

smáli jsme se spolu dlouho

tomu Slovu, ze kterého Život roste

Zaplnil mne pocit velikého AHA,

ve snu jsem vše tak nějak chápala,

na detaily jsem se nezeptala,

Chtěla jsem sen zapsat,

zněl rytmem srdce, vrýval se do paměti,

pevně držela jsem ho v ruce

Pak jsem se náhle ze snu probudila...

A nevím vůbec nic.

Přesto zůstal ve mně pocit,

že VÍM mnohem více,

nežli sama tuším...

...jen nevím CO TO JE ...

rozpomínám se marně na ten sen,

na zvuk Slova,

příslib Naděje.

Je nový den, je skoro svítání.

A já začínám znova,

ono rozpomínání,

na ta prostá Slova,

která se stávají Tělem.