Jerash (Džeraš)

Starověké město Jerash se nachází na severu Jordánska. Je archeologickým nalezištěm existujícím již od doby bronzové. O tomto městě se zmiňuje Starý i Nový zákon.

Ve starověku byl Jerash známý jako Gerasa a byl součástí Ligy Dekapolis, skupiny deseti měst, která v prvním století našeho letopočtu vytvořila alianci. Město bylo založeno Alexandrem Velikým v roce 331 př. n. l., a díky své strategické poloze podél hlavních obchodních cest se rychle rozrostlo v důležité obchodní centrum. V prvním století našeho letopočtu se stalo prosperujícím římským městem s více než 10 000 obyvateli. 

V době svého největšího rozkvětu v římských dobách byl Jerash známý svou živou kulturou, architekturou a uměním. Proslavily ho amfiteátry, v nichž se hrály divadelní hry a konaly koncerty největších římských umělců. Město se pyšnilo také působivými veřejnými budovami, jako jsou chrámy zasvěcené Diovi a Athéně a dalším bohům z řecké mytologie. Jeho ulice lemovaly kolonády, a zdi zdobily nádherné mozaiky s výjevy z řecké mytologie. 

Nejstaršími doklady osídlení v Džeraši je neolitické naleziště známé jako Tal Abú Sowan, kde byly objeveny vzácné lidské ostatky, datované do období kolem roku 7500 př. n. l. Džeraš vzkvétal v řeckém, helénistickém, římském a byzantském období až do poloviny 8. století n. l. V roce 749 n. l. ho zničilo zemětřesení, v jehož důsledku se většina městské infrastruktury zřítila nebo byla pohřbena pod sutinami. Město zůstalo opuštěné, dokud ho začátkem 19. století neobjevili archeologové. Ti ho začali znovu zkoumat a objevovat zapomenuté památky. Díky své poloze jsou pozůstalé stavby ve velmi dobrém stavu a dnešní návštěvník může ocenit jejich původní funkci – účel.

Zříceniny a pozůstalé stavby v Jerashi jsou od roku 2002 zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.

Džeraš (Jerash) je zmiňován v Novém zákoně jako "kraj Gerasenů" (Mk 5,1; Lk 8,26). Obyvatelé Džeraše postupně konvertovali ke křesťanství.

V nádvoří původní křesťanské katedrály byla dříve fontána. Tradovala se legenda, že se v určitou dobu každý rok voda z této fontány proměnila ve víno, a tak se v Gerase opakoval zázrak oslavy svatby v Káně (o ní viz J 2,2-11). Není jasné, jak velký význam lze tomuto příběhu přikládat, protože je založen na textu Epifania, biskupa ze Salaminy na Kypru (asi 310 - 403 n. l.), který byl sepsán asi sto let před postavením fontány. Ačkoli Epifanius událost zdokumentoval, pouze o ní slyšel a ve skutečnosti nebyl svědkem zázraku.