Co nám říkají dnešní komunisté

Co nám říkají dnešní komunisté aneb „Kdo říká, že bylo lépe, ztratil paměť“ (divadelník Karel Kraus)

V nástěnce KSČM je zveřejněn leták, který vychvaluje, co bylo před rokem 1989 a naopak zvýrazňuje „bolesti“ doby posledních 20ti let současně s označením „viníků“ - samozřejmě všech ostatních politických stran. Zveřejnění takového materiálu je umožněno jen díky demokracii. Takovýto materiál není ale možné nechat bez odezvy, protože zakrývá skutečné kořeny problémů dnešní doby. Zejména to, že dnes sklízíme ovoce z doby minulé, si už autoři tohoto letáku nehodlají připustit a chtějí opět svými nesplnitelnými sliby  ovlivnit ty, kteří jim zase rádi uvěří, protože se zejména svým nezodpovědným chováním dostali do svízelných situací a hledají jakoukoliv záchranu.

Možná, že si tyto řádky přečetl málokdo, protože informací kolem nás je opravdu hodně a už je ani nevnímáme. Toto ale bylo umístěno na veřejném, poměrně frekventovaném prostranství a je třeba se nad tím zamyslet.

Jednak je vhodné se zeptat, kdo takovýto text píše. Je zřejmé, že jsou lidé, kteří takto smýšlí a nostalgicky pohlížejí na dobu socialismu, protože se v ní měli dobře (proč asi?). Ale co by takovému textu řekli ti,

• kteří byli šikanováni za to, že za války bojovali ve fašistickém odboji a jen proto, že po roce 1948 odmítli vstoupit do KSČ byli degradováni, propuštěni z práce, donuceni k vystěhování, vězněni nebo i v horším případě popraveni? Které v době normalizace  postihly nepříjemné důsledky, protože se odvážili vyslovit nesouhlas se zásahem „spřátelených“ armád proti vidinám „socialismu s lidskou tváří“?
• kteří byli přímo označeni za třídní nepřátele a jejichž děti jen z tohoto důvodu nemohly studovat na žádných školách? Těmto dětem byl často zakázán i jakýkoliv učební obor. A to bez ohledu na nadání, dobré vysvědčení, slušnou výchovu a předpoklady školy řádně dokončit.
• kteří chtěli žít podle svého náboženského přesvědčení? Přitom Československo bylo před komunistickým pučem v roce 1948 katolickou zemí, plnou kněžských seminářů, řeholních klášterů a jiných církevních institucí, které šmahem po zásahu státní bezpečnosti v dubnu 1950 přestaly existovat. Kněží a řeholníci byli internováni, mnoho z nich vězněno v nelidských podmínkách a likvidováno v zinscenovaných procesech. Zabrané budovy byly přebudovány na fabriky, státní statky, JZD a postupně devastovány. 
• kteří  chtěli normálně volně cestovat? V této oblasti nejzákladnějších lidských práv se lidé mohli podívat jen do mála zemí socialistického bloku.
• kteří chtěli (ale nesměli) opustit tuto zemi a při pokusu o útěk byli zastřeleni nebo dlouhodobě vězněni? Naše zem byla obehnána drátěným plotem a tím izolována od vývoje v ostatních vyspělých zemích světa.

Kolik duchovní a duševní energie přišlo nazmar, když  byli vzdělaní a kultivovaní lidé nuceni vykonávat kvůli svému přesvědčení, postojům a „buržoaznímu“ původu pouze podřadné, mechanické práce!

Kolik duševní bolesti a utrpení bylo způsobeno, když byli lidé systematicky nuceni žít jednotným, všechny „oblažujícím“, zářným zítřkům vstříc kráčejícím způsobem! Kolik jich bylo nepřímo zlikvidováno a zlomeno na těle i na duchu!    

V naší zemi bylo s násilnou kolektivizací zcela zdevastováno zemědělství. Půda, na které hospodařili po staletí řádní hospodáři a dědila se z generace na generaci, začali intenzivně  obhospodařovat po vzoru Sovětského svazu ti, kterým vůbec nezáleželo, jaké důsledky bude jejich hospodaření mít. Dnes se divíme, co nám příroda za toto „hospodaření“ vrací. A velice těžce navazujeme na staré tradice, které byly násilně zlikvidovány v souvislosti s budováním nového ráje na zemi.

Člověk potřebuje k životu opravdu málo: trochu jídla, vody, vzduch – ale člověk k tomu, aby se vyvinul ve zralou, inteligentní a slušnou bytost potřebuje mnohem víc než jen toto – potřebuje atmosféru svobody, tolerance a lásky. A tyto duchovní hodnoty žádný totalitní systém nikde na světe neměl a nemá ve svém repertoáru nejvyšších hodnot. Neměl je ani systém Gottwalda, Zápotockého, Novotného a Husáka. A ten, komu takový systém schází, ať se podívá na Kubu, Severní Koreu a zváží, jestli by v takových státech chtěl žít...

Peter Žaloudek/ Jiřina Nohavičková

20. 8. 2010