Prázdniny – čas dovolených

Letošní červenec nám letního počasí dopřál, někdy snad až příliš. Pracuji v Brně, svoji kancelář mám orientovanou na jižní stranu, teplota uvnitř místnosti v některých dnech překračovala 33 stupňů Celsia. Naštěstí jsme rodinnou dovolenou neměli pevně plánovanou (nejraději ji trávíme pod stanem, není tedy nutné přesně zamlouvat termíny), tak jsme se, vzhledem k počasí, rozhodli pro týden od 12.7.

Pobyt jsme trávili na chatě na moravsko-slovenském pomezí, v rekreační oblasti Radějov. Nedaleko je malá přehrada, a tak jsme každý den vyráželi koupat se a užívat si dalších letních radovánek. A čas jako by se zastavil. Scénář každého dne byl sice skoro tentýž, ale najednou byl čas na čtení, slunění, odpolední spánek, ruční práce a jiné záliby, rodinné hry. A přemýšlení …. o životě, postojích a hodnotách, víře a naději.

V poslední den naší dovolené - v neděli 18. července - jsme na mši svatou jeli do Strážnice. Krásný barokní kostel Panny Marie Nanebevzaté byl plný věřících, na naše místní poměry rarita. Správa místní farnosti náleží piaristickému řádu, který v dnešní době zastupují tři kněží polské národnosti. Kostel spadal pod správu piaristů od roku 1663, kdy je z Mikulova do Strážnice povolal tehdejší majitel panství hrabě František Mágnis.

Před piaristy ve Strážnici působili nějaký čas čeští bratři, což mne nejdřív překvapilo. Pak jsem si uvědomila, že se nemám čemu divit. Vždyť Českobratrská církev je symbolizovaná jejím biskupem a učitelem J. A. Komenským. A vesnička Komňa, pravděpodobné místo jeho narození, je od Strážnice vzdálena „co by kamenem dohodil“. Také dřívější majitelé panství – rod Žerotínů – byli, jak je známo, českým bratřím velice nakloněni.

Daleko více než historické souvislosti na mne však působila bohoslužba slova a její duchovní poselství. Začala 1. čtením, které pojednávalo o návštěvě Hospodina u Abrahama v poušti, v době, kdy Abraham nic nedělal, odpočíval ve stínu stromu před svým stanem a přemítal o životě. Evangelium zase podávalo zprávu o návštěvě Ježíše Krista u sourozenců Marie, Marty a Lazara.

Promluva polského kněze, otce Lukáše, byla postavena na těchto událostech s vyzvednutím dvou aspektů: odpočinku se oddávajícího Abraháma a usednutí Marie k Ježíšovým nohám, aby mu mohla dobře naslouchat, čímž si vybrala nejlepší úděl. A pak to Ježíšovo: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí.“ Otec Lukáš odtud vyvozoval potřebu současného člověka naučit se a umět se v dnešní uspěchané době zastavit, zklidnit, usednout a přemýšlet - o Bohu, životě, víře i svých plánech.

Uvědomila jsem si, že se naší rodině dostalo právě takovéto milosti, a to ne skrze nějaké naše zásluhy, ale vlastně prostřednictvím Boží vůle pro panující horká letní vedra. Jinak bychom totiž asi jako každý rok cestovali po blízkých či vzdálených končinách, přesouvali se z místa na místo, hlavu plnou cílů a plánů, map a termínů. Ale teď jsme mohli jen odpočívat. A nemohu si stěžovat, že by nám takto prožitý týden nějak uškodil!

Chtěla bych popřát i vám ostatním, abyste si užili své dny klidu a odpočinku, cituji otce Lukáše: „Díky Bohu a Zákoníku práce si i my můžeme oddechnout!“. Abychom prosili o moudrost rozeznat věci, které můžeme ovlivnit a které ne. A v duchu Ježíšova „Marto, Marto, …“ se neznepokojovali pro věci zbytečné.