Pavlína Kadlčková

Letošní postní duchovní obnova byla vedena P. Michaelem Martinkem SDB, který za námi přijel z dalekých Teplic. Tématem obnovy byly úvahy na téma „Svoboda a odvaha být církví“.

V první části, s podtitulem SVOBODA, jsme si vyslechli přednášku v Domašově o svobodném postoji k církvi a svobodě v osobním vnímání víry. I se všemi pochybnostmi, které se v člověku mohou probouzet. Hlavními výstupy, které jsme si z přednášky mohli odnést byly:

1)   Hledat pravdivý obraz Boha. Milujícího ne trestajícího. Pokud se člověk bojí Boha, žije ve strachu a tím ztrácí svoji svobodu.

20. května letošního roku se uskutečnila farní pouť na Svatou Horu u Příbrami, do Klokot a na Křemešník. Letos poprvé společně s farníky z domašovské farnosti. Program byl obsáhlý a krásný. Návštěva zmíněných poutních míst ve mně zanechala silný dojem. 

26. května letošního roku se uskutečnila farní pouť do Mikulova. Počasí nám přálo a po poslední nástupní zastávce ve Veverských Knínicích jsme se autobusem vydali na jih Moravy. 

První zastávka byla v Sedleci. V místním kostele sv. Barbory nás přivítal mikulovský probošt Pavel Pacner. Následovala mše svatá celebrovaná naším otcem Ludvíkem. Kostelík v Sedleci je poměrně malý, zdobený mohutnými oltáři. Stal se svědkem pohnutého běhu dějin, tak jako mnohé další stavby v moravském a českém pohraničí.

Tak jsme se konečně dočkali! Po dvouletém čekání způsobeném pandemií koronaviru se uskutečnila plánovaná pouť do Izraele. Covid však i nadále zasahoval do průběhu pouti. Někteří z farníků se postupem čekací doby odhlásili, někteří museli po pozitivním testu před odjezdem svoji účast zrušit na poslední chvíli, někdo trávil karanténu přímo v Betlémě po pozitivním výsledku testování po příletu do Izraele. Jednoho nešťastníka vrátili domů z vídeňského letiště při odbavení na základě předložených výsledků předodjezdových testů.

O letošních jarních prázdninách jsem s rodinou po víceleté přestávce opět navštívila Jižní Tyrolsko a Brixen. Když jsme si pobyt zajišťovali, těšili jsme se ze skutečnosti, že svět se po koronavirové epidemii začíná vracet „do normálu“, a ani ve snu nás nenapadlo, že se bude ocitat ještě pod větší hrozbou.

Cesta do Brixenu je dlouhá, a když jsme se museli ještě prokousat několika kolonami na hranicích, trvala nám téměř deset hodin. Naštěstí za Lincem se počasí vyčasilo, a tak jsme se mohli cestou kochat pohledem na alpské velikány kolem nás.

Přesto, že k nám přicházejí Velikonoce, dovolím si dvě vzpomínky na události vánoční.

První z nich je na žehnání vína, které se konalo již tradičně 26. prosince na faře v Ostrovačicích. Sešlo se několik farníků z Říčan, Veverských Knínic a Domašova. Ostrovačické zastupoval otec Ludvík. Část kníničských spojila svoji účast s obvyklou procházkou z Knínic přes Říčany do Ostrovačic.

Drazí přítomní, bratři a sestry!

Sešli jsme se dnes, abychom se rozloučili s ženou, jejíž odchod jistě zanechá prázdné místo v srdci mnohým z nás. S Helenou Kochovou, milující manželkou, maminkou, sestrou, babičkou, prababičkou a tetou. Navždy si ji budeme pamatovat jako usměvavou skromnou ženu s velkým srdcem, vždy připravenou pomoci ostatním lidem, které často stavěla na první místo.

Ve dnech, kdy čtete tyto řádky je již zřejmě známou skutečností, že v bezprostřední blízkosti Veverských Knínic na malé vyvýšenině severně od obce vznikla nová sakrální stavba. Propagátory jejího vzniku byli někteří členové kníničského obecního zastupitelstva. Jedná se o nevelkou „kapličku“, možná by se spíše hodilo říct Boží muka. 18. prosince ji posvětil otec Ludvík Bradáč a je zasvěcena sv. Ludmile, jejíž 1100. výročí úmrtí jsme si v letošním roce připomínali. 

Koncem srpna tohoto roku se 13 farníků ze společenství Oříku zúčastnilo XXI. pěší pouti na posvátný Velehrad. Tak jako každý rok vyšli jsme pod duchovním vedením otce Ludvíka ve čtvrtek 26. 8. v 16 hod z Ratíškovic. Z celkového počtu 23 pěších poutníků, kteří tvořili tzv. jižní proud, bylo 10 farníků místních a již zmíněných 13 z našich farností. Tématem letošní poutí bylo „Osmero blahoslavenství“, o kterých jsme během našeho poutního putování rozjímali.

Žijeme ve zvláštní době. Je nám doporučeno zůstávat doma, pracovat z domova, nestýkat se s jinými lidmi, než se členy naší vlastní domácnosti, a když už musíme mimo hranice vlastního bytu, tak schování za respirátory a chirurgické roušky. Ze všech stran se na nás valí zprávy o počtu nakažených, nemocných, o zpožďujících se dodávkách vakcín k očkování a do podvědomí mnoha občanů této země se vkrádá malomyslnost a strach. Každý si hledá cestu, jak čelit těmto stavům, jak si je nepouštět příliš blízko k tělu a jak je přemoci.

V letošním červenci se již podvanácté konala lesní mše svatá u Helenčiny studánky v Podkomorských lesích. Myslím, že všichni, kdo se zúčastnili, byli rádi, že se konečně volně a svobodně po koronavirových opatřeních můžeme setkat ve větším počtu bez jakýchkoli ochranných pomůcek. 

Jako každý rok velkou skupinu tvořily děti trávící část prázdnin na ostrovačické faře, které nám průběh mše zpestřovaly zpěvem, a před závěrečným požehnáním i představením letošního tématu tábora – cestování kolem světa. 

Troufám si tvrdit, že na postní dobu roku 2020 hned tak nezapomeneme. Pandemie způsobená virem COVID a nouzová opatření, která panují nejen v České republice, se dotýkají nás všech. Snad každý člověk prožívá v této době „své“ radosti i strasti, někteří větší či menší strach. Mladší generace, která nezažila dobu komunismu, prožívá úžas nad prázdnými regály v supermarketech a vyzbrojena dnešní technikou okamžitě fotí a rozesílá svým rodičům a kamarádům.

Dne 26. 12. 2019 proběhlo ve farním centru v Ostrovačicích již tradiční žehnání vína u příležitosti svátku sv. Jana Evangelisty. Farníků se tentokrát nezúčastnilo mnoho, ale naše řady rozšířily nově i dvě farnice z domašovské farnosti. Po počátečním požehnání přinesených lahví otcem Ludvíkem vytrvali všichni v přátelském společenství a sváteční náladě. 

Snad všichni lidé z našich farností znají koledu Tichá noc. Mnozí farníci se také zúčastnili putování po stopách vzniku této koledy s panem P. Žaloudkem, které se uskutečnilo v roce 2010. Na Vánoce v roce 2018 slavila tato snad nejznámější vánoční skladba na světě 200. narozeniny! O letošních Vánocích, tedy 201. 

Ráda bych se s vámi podělila o krásný zážitek z loňského adventu. Ono totiž v době, kdy o této vzpomínce píši, je letošní doba adventní teprve před námi J. Již několik let jsem si přála zajít v adventní době alespoň jednou na roráty. Nikdy se mi to nedařilo - naše farnice to jistě znají – plno práce doma, v zaměstnání, blížící se svátky, člověk neví, co dřív. A když se mi podaří probudit se dříve, než zazvoní budík, musím raději žehlit, nebo odjet do zaměstnání, kde se kupí povinnosti stejně jako doma to nevyžehlené prádlo?!