Marie Ševčáková

I já bych se chtěl několika větami přidat k přáním a poděkováním paní Marii Ševčákové. Především jí děkuji za její starost o kostel v Říčanech, za její obětavost a spolehlivost. Mám v ní někoho, na koho se mohu kdykoli obrátit, když je třeba něco v Říčanech zařídit kolem kostela, protože je ochotná a milá a připravená vždy sloužit.

Také já se přidávám, abych Vás pochválil a od srdce Vám poděkoval za Vaši práci v redakční radě FZ Ořík. Kolik let se jí už účastníte, nedovedu přesně spočítat, ale musím přiznat, že bych si jednání RR bez Vás nedovedl vůbec představit. Tichá, milá, vždy ochotná se zapojit do řešené záležitosti. Nebo dodat odvahy a elánu! Právě teď třeba když se zvedají ceny všeho, i vytištění podobných tiskovin jako jsou farní zpravodaje. 

Nedělní ráno….

Probudím se do růžova, venku sněží, děti se radují. Hurá. Přijdu do kuchyně, chci chystat snídani. Není pečivo, no co, v obchodě mají. A čerstvé. Nakoupím, zaplatím, jím. Tak přece fungují služby. „Má dáti – dal“. 

Obleču se a vyrážím do kostela, tam se občerstvím snad i duchovně. Před kostelem si všimnu, že někdo odhrabal sníh. V kostele je uklizeno, vyzdobeno květinami, liturgické potřeby na svém místě, plachty svítí krásnou bělobou. To doma nikdy nemám. Jak to? Že by doma nefungovalo „má dáti – dal“?