Jak ještě jinak se dá jít na Velehrad

Letos již druhým rokem vyrazila malá skupinka farníků z našich farností s panem farářem Ludvíkem Bradáčem do Ratíškovic, aby podpořili tamější "jižní proud" při hvězdicové pěší pouti na Velehrad.

Poutníci při této celorepublikové akci vycházejí z různých míst a postupně se během několika dnů jejich skupiny slévají ve větší proudy, nakonec se všichni sejdou v cíli své cesty - na památném Velehradě, jak říká jeden z organizátorů poutě P. Jan Peňáz "v rodném údolí naší víry, kultury a vzdělanosti".

Radime, o tobě je známo, že z Říčan na Velehrad šels letos už potřetí a vždy volils formu individuálního putování. Svěř se nám, co tě k tomu vedlo.

Odpověděl bych slovy Foresta Gumpa: "Chtělo se mně chodit, tak jsem šel." A kam jít jinam, než ke kořenům víry.

Kolik dní cesta trvala. Jak jste měli trasu rozplánovanou?

Letos jsme putovali dva: moje sestra Kamila a já. Vyšli jsme v úterý ráno a v pátek v poledne jsme už byli ve velehradské bazilice, tedy čtyři dny.

Úterý : Říčany -Brno, Holásky 38 km, středa: Holásky - Bučovice 35 km (nejnáročnější etapa, trasa vedla jen po frekventované silnici), čtvrtek: Bučovice -Sv. Klimentek 25 km, pátek: Sv. Klimentek - Velehrad 12 km.

Jakým způsobem jste řešili během cesty nocování a stravování?

Byli jsme připraveni na spaní "pod širákem", tzn. spacák a celta. Druhou noc jsme však přespali v Bučovicích u velice moderní, asi sedmdesátileté paní (setkání s ní bylo nejzajímavější z celé pouti).

Co se občerstvení týče, nejlepší jsou, jak říká Kamča "poutnické studánky", čili hospody...

Byli jste připraveni na případné nenadálé nepříjemnosti (bouřky, déšť, úraz)?

Ano, byli jsme připraveni důkladně, hlubokou vírou, že nic takového nenastane - a vše jistil půllitr slivovice! Ovšem Kamčina víra pravděpodobně na chvíli zeslábla, neboť celý druhý den léčila své puchýře na chodidlech. No, příště přibalíme kvalitní náplasti na puchýře a otlaky.

Zdá se, že do cíle jste dorazili v pohodě, neboť jsme tě potom na Velehradě viděli vítat přicházející procesí.

Ano, máte pravdu, stát na nohách jsem ještě mohl...

Jakým způsobem ses dostal z Velehradu domů, opět po svých?!

Ne že bych nedošel, ale byli tam rodiče autem a měli volné místo. Bylo to přece jenom pohodlnější. A hlavně rychlejší.

P. Jan Peňáz říká, že poutník nejde nikdy sám. Poutníci se cestou modlí, zpívají, povídají si, vyprávějí si zážitky i vtipy. Lidé, kteří se předtím nikdy nesetkali, se během společného putování rychle sblíží.

Ano, poznáte lépe druhé, ale i sám sebe!

Otec Jan má svým výrokem z předchozí otázky na mysli hlavně tu skutečnost, že poutník na rozdíl od turisty, sportovce či tuláka do cíle své cesty nese především dva duchovní aspekty svého nitra - díkuvzdání a prosby. Jak jsi na tom z tohoto pohledu byl ty?

Poprvé, v roce 2007, jsem nemohl unést prosby, zato loni i letos jsem nepřestával děkovat!!!

Během cesty na poutníka čeká fyzická námaha, vyčerpání, těžkosti. Tím, že to vše překoná, dokazuje upřímnost a opravdovost svých poutních předsevzetí. Měls i ty nějaké problémy? Jaký máš recept na jejich překonání?

Tato cesta je krátká a přeje-li počasí, mladý a zdravý člověk ji určitě zvládne.

Vzpomeň si na některé pozitivní i negativní zážitky ze své cesty, co se ti vrylo do paměti nejvíce?

Nejvíce mě oslovila setkání s lidmi: nejprve se svéráznou paní v Bučovicích, která nás ochotně ubytovala, a později setkání na Sv. Klimentku se zkušeným poutníkem. Ten podle svého vyprávění chodí etapovou pouť z Levého Hradce na Velehrad již více než 20 let.

A negativní okamžik? Ty prožívala spíš Kamča se mnou...

Nechtěl by sis v příštím roce vyzkoušet putování na Velehrad ve skupině známých, s nimiž se setkáváš doma třeba v kostele nebo při brigádách na faře?

Ano, to by určitě stálo za to! O to víc, že můj styl putování není až tak pohodlný. Co bych ještě možná chtěl, jít s nejbližším proudem - ale BEZ BATOHU!

Otec Jan dekoruje vždycky poutníky, kteří jdou poprvé, malým dřevěným velehradským křížkem, ty, kteří jdou potřetí, velkým dřevěným křížkem. Ty si ho jistě zasloužíš. Zkusíme vybídnout otce Ludvíka, aby dosvědčil otci Janovi tvoje putování, aby ti kříž udělil.

Přeji ti hodně hlubokých poutních zážitků a děkuji za rozhovor!

Rozhovor s Radimem Staňkem vedl J. Koch