Otevřená náruč

Je to již nějaký čas, kdy na závěr konference „Život jako dar“ byla sloužena mše sv. v jednom brněnském kostele (který byl za totality uzavřen).

Kostel byl čisťounký, krásně vyzdobený. Co mne však na první pohled uchvátilo, byla dvě místa v úrovni oltáře. Vlevo – socha Pána Ježíše v životní velikosti s otevřenou náručí a vpravo – Ježíš přibitý na kříži.

Ta otevřená náruč přímo vybízela: „Pojď, čekám na tebe, abych tě mohl obejmout, v mé náruči jsi zcela v bezpečí, ničeho se neboj a pojď za mnou.“ Na protější straně, ve stejné rovině, byla také otevřená náruč. Paže Krista však byly pevně přibité na dřevo kříže. Uvědomila jsem si, že pokud chci do této náruče přijít, musím nutně obejmout i kříž. A to už není zrovna lehké! Jistě je snadnější přijít do otevřené náruče a mnohem těžší přijmout (obejmout) kříž.

Pane, dej nám sílu vytrvat na cestě za tebou!