Zelený čtvrtek

I přišel Ježíš ke svým učedníkům a nalezl je,
 jak spí. I řekl Petrovi: „To jste nemohli
ani hodinu se mnou bdít?“ (Mt 26,40)

Jak rok za rokem letí
ta noc vždy vyčítá
a v duši vyvstane ti
tvář krví zalitá.

Bolí to jako zrada,
že člověk může spát,
když vedle něho padá,
kdo má ho k smrti rád.

Ač se mi oči klíží
a zpomaluje tep,
nenechám hlavu padnout
na stránky modliteb.
Nechci dát Bohu třtinu
chladu a nevděku.
Chci bdít, až vztáhne ruku
po věrném člověku.

Jak rok za rokem letí,
je neměnný ten děj.
Poduška přilne k pleti
a hýčká obličej,
když trpící Syn Boží
zve syna lidského,
jenž spí na měkkém loži
nemysle na něho.

Můj opuštěný Pane,
přijď ještě jednou zpět!
Hodinu, o niž prosíš,
chci s Tebou protrpět.
Tvůj hlas pokorně čekám
ušlá a ospalá,
malá láska, kterou
Tvá láska hledala.