Z velké pěší pouti do Cách 2014

Cáchy (Aachen) jsou průmyslové město v severním Porýní-Vestfálsku (téměř 300 tisíc obyvatel). Ve středověku to byl sídelní hrad (falc) Karla velikého (+ 814). Hlavním bodem Cách je osmiboký chrám Panny Marie, který dal postavit císař Karel Veliký kolem roku 800.

Karel IV., náš Otec vlasti, zahájil přístavbu kněžiště ve stylu Svaté kaple v Paříži. Dnes je tato takzvaná Chórová kaple větší než původní chrámová loď a na první pohled připomíná pražskou katedrálu. Dostavěna byla až v roce 1414 a letos má tedy kulaté výročí, podobně jako Karel Veliký.

V chrámu Panny Marie Aachenské jsou uloženy čtyři vzácné látkové ostatky (svátostiny) - z košile Panny Marie, plenek Pána Ježíše a jeho bederní roušky a plátno z mísy, na které byla položena hlava sv. Jana Křtitele.

První pravidelná pouť k uctění těchto ostatků se konala v roce 1349, Karel IV. se jí osobně zúčastnil a byl při ní (podruhé) korunován na římského krále. Už tenkrát rozhodl, že se bude putovat jednou za 7 let, a jen tehdy se ostatky budou dávat k uctívání. Poutí se účastní hlavně věřící z okolních zemí a diecézí, ale určena je především pro poutníky z východu, ze slovanských zemí a z Uher. Za Josefa II. poutníci z východu přestali chodit, tradice se pomalu obnovuje až po pádu železné opony.

Na letošní slavnost otevření a uctívání čtyř látkových ostatků k Panně Marii Aachenské se mnou 19. 6. došlo pěšky 14 poutníků z Francie (4) a ČR, s nimi dva řidiči. Přijelo 20 slovenských poutníků z Bruselu a dalších 40 Čechů z Kladna. Ti přivezli darem Lidickou Madonu (od Zdirada Čecha). Přišli i Slovinci, a v dalších dnech Maďaři, vedeni arciopatem z Panonhalmy, biskupem Asztregim, ti už počtvrté od pádu železné opony.

Stejnou Českou cestou - Via bohemica - nás před 7 roky přišlo pěšky pět. Dary, které tenkrát přivezli kladenští, jsou uloženy na čestném místě v pokladnici. Ostatky sv. Prokopa, patrona města Kladna, jsou vedle středověkého oltáře sv. Václava a šatičky pro milostnou sochu Panny Marie jsou hned v úvodní části. Letos nás tedy díky Bohu přibylo, i když jsme už nemohli jít všichni celou cestu pěšky.

Na úmysly vámi svěřené jsme prosili při doteku na šátek s ostatky. Prosili jsme také za všechny dobrodince a hlavně na všechny úmysly pouti:

1. Na poděkování za svobodu a za to, že už padly hranice mezi evropskými zeměmi
2. Na konání pokání za všechny války a křivdy, ke kterým došlo dávno i nedávno na obou stranách
3. Za obnovu křesťanských kořenů Evropy, nechceme, aby uschly
4. Za posvěcení rodin a rodiny v těžkostech.

Děkujeme všem dobrodincům, děkujeme Bohu za ně i za celou cestu. A zvláště děkujeme andělům strážným. A Panně Marii, Průvodkyni našich cest. A sv. Karlu Velikému a sv. Jakubovi a všem svatým.

Já osobně děkuji zvláště Panně Marii, že jsem zvládl následky úrazu, který se mi stal před její sochou ve Křtinách 3. 2. 2014, a který mě po dlouhý čas omezoval v chůzi. Právě po příchodu k Panně Marii v Cáchách jsem si uvědomil, že už zase mohu putovat. Pouze jsem nemohl letos jít celou trasu jako tři stateční Čechové Karel, Lubomír a Marie.

Díky Bohu a jim Česká cesta - Via bohemica - nezarostla.

Dá-li Pán (Jakub 4,15), za 7 let L. P. 2021 půjdeme znovu!

Mons. Jan Peňáz, Křtiny (ze zpráv na internetu a z vyprávění autora, upraveno a kráceno)