Opět jsme byli na Velehradě…

Od začátku léta se vždy velice těším na prázdninový týden, který končívá posledním srpnovým víkendem. Ve čtvrtek toho týdne se totiž přesouváme do Ratíškovic u Hodonína, abychom se společně s místními farníky vydali na pěší pouť na Velehrad.

Pouť se koná už řadu let a má celostátní charakter, protože poutníci se na své putování vydávají z mnoha míst republiky. Vycházejí v různou dobu, ale tak, aby svého cíle dosáhli všichni společně ve stanovený den. Jím je sobota tohoto poutního týdne. Při své cestě se jednotlivci i skupiny postupně spojují do větších a větších celků, aby se v sobotu v poledne všichni sešli ve velehradské bazilice k závěrečné mši svaté.

Poutníci svou účastí a duchovním zapojením vzdávají hold sv. Cyrilu a Metodějovi za to, že k nám před staletími přinesli křesťanskou víru, Písmo a pomocí nové abecedy položili základy slovanské písemnosti a kultury. Současně oslavují také Pannu Marii - Matku jednoty křesťanů.

Pro účastníky z Ratíškovic tato pouť trvá tři dny. Každý z poutníků jde ve společenství známých a přátel ve víře, oddává se meditacím, modlitbě, ale i „civilním“ vzpomínkám. Každý si může popovídat a pobavit s kýmkoliv z ostatních, může se také zcela uzavřít do svého nitra a být jen sám se sebou, uvažovat o svých duchovních cestách, cílech, i prohřešcích. A nese s sebou mnohé díky a mnohé prosby – za své nejbližší, přátele i za sebe sama. Pro mne je toto putování duchovní očistnou lázní, která má i po fyzické stránce blahodárné důsledky.

V loňském roce cyrilometodějská pouť pro ratíškovické poutníky probíhala ve dnech 21. – 23. srpna. V Ratíškovicích se nás „ze společenství Oříku“ sešlo sedm, z Ostrovačic otec Ludvík, z Říčan Štěpánek Pospíšil s maminkou Zuzkou a Anežka Ondráčková. Z Knínic já, moje dcera Pavlína a vnučka Anička. Doplnila nás jedna poutnice ze Zbýšova (Jana) a dvě z Vídně (Hanka a Helena). Na úvod jsme byli v ratíškovickém kostele přivítáni místním farářem P. J. Čekalem, a k živému prožívání poutě povzbuzeni mší svatou, zejména krásným kázáním otce Ludvíka Bradáče.

Za mohutného vyzvánění zvonů se 25 poutníků vydalo na cestu. Ratíškovjané tradičně mávali, nabízeli občerstvení i „tekutou“ posilu - bylo toho třeba. Stačili jsme totiž ujít jen pár kilometrů a od západu se přihnaly mraky. Museli jsme vytáhnout pláštěnky a pod nimi jít za deště celou trasu až do Bzence.

Ráno jsme na chvíli nahlédli do místního kostela, načerpali duchovní posily společnou modlitbou a vyrazili odhodlaně dál. Než jsme stačili projít vinohrady, museli jsme opět z batohů tasit pláštěnky. Každou chvíli drobně pršelo, přestalo až po obědě, na který jsme si udělali krátkou přestávku v Polešovicích.

V Boršicích se všichni poutníci spolu s místními farníky zúčastnili mše sv. Hlavním celebrantem byl Mons. Petr Piťha, bývalý ministr školství, kdysi dávno před tím tajně vysvěcený na kněze, dnes probošt Kolegiální kapituly na Pražském hradě. Svou promluvu zaměřil na svátek Panny Marie – Královny, připadající právě na aktuální datum. Připomenul, koho a čeho je Panna Maria královnou, vyšel přitom z invokace loretánských litanií. Zejména zdůraznil označení Panny Marie za Královnu míru. Doporučil mít stále na mysli, že mír je Boží dar, že je to dar v každé době a v každé situaci velmi křehký, a proto o něj musíme stále prosit a hájit ho. Máme důvěřovat v dobrý výsledek, protože naší velkou přímluvkyní je Panna Maria, která se nás ujímá právě proto, že je Královnou míru. Upozornil, že pod slovem mír je nutné chápat také vnitřní pokoj a klid duše. Cestou k míru je odpuštění. Odpuštěním uchováme mír v rodinách a mezi přáteli, i mezi národy.

Po večeři naši „ratíškovickou“ skupinu přímo ve farní ubytovně navštívil hlavní organizátor poutě Mons. Jan Peňáz. Poutníkům, co šli poprvé, předal malé velehradské dvojramenné kříže (Štěpánek a Zuzka Pospíšilovi), těm, co se účastnili poutě potřetí, předal velké velehradské kříže (Anička Kadlčková). Dlouho se pak rozebíralo vše možné, vzpomínalo se a zpívalo. Pro úplnost nutno dodat, že do Boršic dorazili vpodvečer na kolech z Říčan manželé Ondráčkovi a Pavel Pospíšil. Ráno se pak mezi námi objevila ještě Dana Cardová se synem Honzíkem z Vev. Knínic. V sobotu přímo na Velehradě naši skupinu rozšířila ještě rodina Staňkových z Říčan a Libor s Vaškem Kadlčkovi, kteří přivezli i mou manželku.

Na závěrečné etapě z Boršic na Velehrad nás po modré obloze doprovázelo jasné sluníčko, takže i nálada byla slunečná. Závěrečnou poutní mši sv. ve velehradské bazilice sloužil se všemi zúčastněnými kněžími jako hlavní celebrant nový mikulovský probošt Mons. Pavel Pacner. Zjevně byl inspirován osobnostmi a dílem sv. bratří Cyrila a Metoděje. Některé z jeho myšlenek se můžeme pokusit volně interpretovat.

Připomněl Konstantinův Proglas, kde se říká, že Slovo Boží živí lidské duše. I my si máme dávat dobrý pozor, čím živíme svou duši. Zdůraznil, že sv. Cyril a Metoděj museli mít velkou odvahu, když se vydali na tak dlouhou a obtížnou cestu do neznáma. Jistě ale znali starou moudrost, která říká, že kdo neplave proti proudu, nemůže doplout k prameni. A oni plavali proti proudu. Kéž bychom to dokázali i my! Sv. Cyril a Metoděj získali pro Krista celý národ svojí láskou. Láska je skutečně to, co může proměnit lidská srdce. Kéž bychom i my ukazovali svému okolí Boží lásku! …

Když Pán Bůh dá, půjdeme na Velehrad letos zase! 

Podle Mons. Jana Peňáze se

XV. PĚŠÍ POUŤ NA VELEHRAD

uskuteční tak, že jejím vyvrcholením bude mše sv.
v sobotu 22. 8. 2015 v 11:30

v bazilice Nanebevzetí Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje.

Sloužit ji bude o. biskup Pavel Posád.

Pouť bude poděkováním svatým Cyrilu a Metoději

s prosbou, aby jejich dědictví opravdu žilo.

A letos zvláště za všechny, kdo žijí zasvěceným životem,

za posvěcení rodin, rodiny v těžkostech a nové rodiny.