OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 22 (29. 3. 2015)

Před loňskými vánočními svátky (13. 12.) uveřejnily Lidové noviny pod uvedeným názvem zajímavý rozhovor publicisty Josefa Žídka s katolickým knězem Zbigniewem Czendlikem. Tématem byly především Vánoce, ale občas se rozhovor stočil i do obecnější polohy. Charakteristickým rysem odpovědí byla občas i humorná zkratka, kterou je Zb. Czendlik pověstný. Pro čtenáře Oříku přejímáme na ukázku několik otázek a odpovědí.

Co přejete svým farníkům k Vánocům?

Mají-li naše rodiny fungovat, je důležité si uvědomovat, že rodina je nejmenší společenství, ve kterém se musíme snažit brát ohled jeden na druhého, zvláště když v ní  vyrůstají malé děti.

Důležitý je náš postoj v rozličných situacích – se členy mé i širší rodiny, s nenadálými návštěvami, se sousedy atd., neboť naše jednání je pozorováno očima našich dětí, které se tak nepřímo vychovávají. Podvědomě totiž hodnotí náš vztah a chování jak k bližnímu, tak ke společnosti.

Jak jen je těžké žít svůj vlastní život! Být natolik svobodný, že již nežiji život svých rodičů  či jiných předků a vychovatelů, ani doby, ve které jsem vyrůstal, s tím vším, co na mě tehdy mělo tak silný vliv. Nechci tím samozřejmě brát zpátky nic z toho pozitivního a krásného, co mi bylo skrze rodiče či dobu zprostředkováno a bez čeho bych nikdy nemohl dozrát v dospělou osobu.

Měl jsem rád svoje učitele, ale spíš mimo třídu, než v hodinách jakékoliv výuky. Včetně náboženství. P. Benedikt Malý po úvodní modlitbě každou hodinu vyplnil diktováním církevních dějin a my psali, až se z nás kouřilo. Pak si vzal první sešit u stolu Jana Blažka (pozdějšího  předsedy MNV v Říčanech), dal se do smíchu, potom nahlédl do dalších  sešitů a řekl: „tady mám samé vosílky, třídu vosílků“ (to slovo používal i pro ministranty, když něco hned nepochopili, co od nich chtěl). On totiž bez vysvětlení diktoval věty a místo čárky říkal „kolón“, místo tečky „punktum“.

Před dvěma lety jsme prožívali významné cyrilometodějské jubileum, když jsme si připomínali 1150. výročí příchodu soluňských bratří na Velkou Moravu. Na letošek připadá podle některých historiků výročí 1200 let od narození svatého Metoděje. Jiní datují jeho narození o dva roky dříve. Světová organizace UNESCO zařadila narození sv. Metoděje do letošního kalendáře významných jubileí. Zvláštní akce u nás neplánujeme. Jako každoročně se chystáme na národní pouť u kořenů naší víry.

Od začátku léta se vždy velice těším na prázdninový týden, který končívá posledním srpnovým víkendem. Ve čtvrtek toho týdne se totiž přesouváme do Ratíškovic u Hodonína, abychom se společně s místními farníky vydali na pěší pouť na Velehrad.

Jméno Zdeňka Pololáníka, vynikajícího moravského hudebního skladatele není nikterak neznámé i v daleké cizině, v Americe, v zemi daleko za mořem. Tak jako v „Novém světě“ proslavil českou hudbu před sto lety proslulý Antonín Dvořák, podobně zde zaznívá i současná česká hudba konce 20. a počátku 21. století. Spolu s naší „starou vlastí“ jsme v roce 2013 slavili velké Cyrilometodějské jubileum, kdy jsme si připomněli 1150 let od příchodu slovanských věrozvěstů na Velkou Moravu. Dvojnásob toto jubileum prožívala i Česká katolická misie v Chicagu, jejímiž patrony jsou též tito dva světci sv.

V pondělí 16. března oslavil 60 let života pan Antonín Ryšánek z Říčan. Je znám především jako významný člen souboru Scholy sv. Petra a Pavla. K tomuto krásnému životnímu výročí mu přátelé, kamarádi a redakční rada Oříku přejí hodně zdraví, štěstí a Božího požehnání. 

Nedělní mše sv. 15. února t. r. byla v knínickém kostele sv. Mikuláše otcem Ludvíkem sloužena jako poděkování za 50 let manželství s prosbou o další Boží milosti. Svou „zlatou svatbu“ při ní oslavili moji rodiče Helena a Jiří Kochovi. Příbuzní a přítomní farníci jim k tomuto výročí gratulovali, stejně jako v následujících dnech při různých setkáních další přátelé, zejména ze Společenství Oříku, ale i další.

Jim všem touto cestou oba oslavenci za projevená přání srdečně děkují. 

I have a dream – mám sen, řekl Martin Luther King v době, kdy bylo nemyslitelné, že by černoši měli stejná práva jako lidé bílé pleti. Dnes je mají. A již šestým rokem je prezidentem USA Barack Obama, občan černé pleti.

Ich bin ein Berliner – jsem Berlíňan, řekl John F. Kennedy kdysi na začátku šedesátých let v Německu, kde stále ještě přetrvával bolestný komplex viny německých občanů z rozpoutání druhé světové války. Dnešní Německo nejenže patří k ekonomicky nejvyspělejším zemím, ale je přímo vzorem nejvyspělejší demokracie a potírání korupce.

Na sobotní dopoledne 7. března byla v našich farnostech vyhlášena Postní duchovní obnova. Jako loni ji měl vést otec Jiří Topenčík. Jenže na poslední chvíli schvátila otce Topenčíka letos tak obávaná viróza, a on chudák místo na naší faře skončil v posteli. Celý nešťastný telefonoval na faru a prosil otce Ludvíka, aby nechal vyhlásit zrušení Obnovy. Ale to by nebyl náš pan farář, aby se po počátečním šoku nevzpamatoval a nezačal jednat. Okamžitě se rozhodl, že Duchovní obnovu povede sám.

Letos tomu je 30 let, co do našich farností nastoupil P. Vladislav Dvořák. Rodák z nedalekých Chudčic vedl nás po cestě k Bohu plných sedm let. Zemřel v srpnu 2007, pohřben je na vlastní přání v Příměticích u Znojma, které byly jeho prvním kněžským působištěm.

O Vánocích a Velikonocích míval ve zvyku posílat farníkům poselství s připomínkou významu těchto svátků a osobním požehnáním. Otiskujeme velikonoční poselství, které dala k uveřejnění paní M. Ševčáková. 

Jako každoročně, sešli se i letos farníci Ostrovačic, Říčan a Veverských Knínic spolu s členy Komunity Emmanuel z Brna, aby modlitbou a písněmi vzpomenuli na svého nezapomenutelného kněze a bratra Bedřicha Provazníka. Od roku 1992 plných patnáct let nám byl pokorným pastýřem a pomocníkem na duchovní cestě k Bohu. Je známo, že už dlouho před tím než nastoupil do veřejné církevní správy, se za totalitního režimu jako kněz a biskup podílel na činnosti podzemní církve.

Na pozvání zastupitelstva obce zavítalo do Veverských Knínic v neděli 11. ledna 2015 sdružení hudebníků Castello in Aria. Zabývají se barokní hudbou provozovanou na kopiích dobových hudebních nástrojů.

V pořadu „Ó duše má rozmilá, do Betléma poďme“ zahráli a zazpívali v místním kostele vánoční písně, instrumentální sonáty a varhanní skladby tak, jak asi originálně zněly na konci 17. století.

Na závěr doby vánoční připravila naše říčanská schola hezký vánoční koncert. Společný sborový zpěv se střídal se sólovým zpěvem našich mladých zpěváků. Velmi milým překvapením byl malý Ondra Čertek, který spolu se svým dědečkem vytvořili krásné duo. Spolu se sborem si známé koledy rádi zazpívali také všichni zúčastnění. Všem našim zpěvákům v čele s paní Mgr. Dagmar Ryšánkovou patří upřímný dík. Zpívají jistě především k větší cti a slávě  Boží. Svým  krásným zpěvem však obohatili a potěšili i všechny přítomné.

Bylo to velmi krásné a jedinečné zakončení doby vánoční. Díky!