Boží Tělo výjimečně v říjnu a na Svoboďáku!

Brno: Mší svatou a obnovou věčné smlouvy s Bohem vyvrcholil vůbec první porevoluční eucharistický kongres v České republice. Bohoslužbu na brněnském náměstí Svobody slavil papežský legát kardinál Paul Josef Cordes společně s českými, moravskými i slovenskými biskupy a šesti stovkami kněží. Přítomni byli také zástupci politického života, odhadem tisícovka ministrantů či akolytů a až 25 tisíc věřících.

Po mši sv. následovalo eucharistické procesí na Zelný trh, kde přítomní obnovili věčnou smlouvu s Bohem: “Dnes před tebou, Pane Ježíši, každý z nás, zde přítomných, sám, za sebe a zástupně v modlitbě za nás všechny v našem národě, chceme obnovit skrze tebe, Ježíši, v tajemství eucharistie novou a věčnou smlouvu s Bohem. Odevzdáváme se tobě a tím tě přijímáme s novou důvěrou a nadějí do našeho života.”

Eucharistické kongresy se v Církvi konají na různých úrovních – diecézní, národní či celosvětové – od druhé poloviny 19. století. Jejich hlavním tématem je Eucharistie, tedy Tělo a Krev Páně v Nejsvětější svátosti.

Vždy s odstupem několika let se věřící z mnoha zemí světa scházejí na Mezinárodním eucharistickém kongresu. Ten poslední, v pořadí padesátý, byl v roce 2012 v Dublinu. Příští se uskuteční v roce 2016 na Filipínách.

Tiskové středisko ČBK

Tento rok jsme prožívali u nás v katolické církvi jako Rok Eucharistie, a nyní jsme vstoupili do Roku Božího milosrdenství. Přesto bych se chtěla malinko ohlédnout za jednou výjimečnou událostí, kterou jsem mohla prožít na podzim v Brně. Naši biskupové vyhlásili Národní eucharistický kongres, jehož aktivity se konaly během roku na různých úrovních, včetně těch našich farních. Určitě si např. vzpomínáte, jak děti zdobily (svými dobrými skutky ) v postní době monstranci.

V sobotu 17. října 2015 jsem se vypravila do Brna na slavnostní zakončení toho Eucharistického kongresu a chci se s vámi podělit o několik mých pocitů. Přicházela jsem k náměstí Svobody, jak se říká tak, tak, za zvuků úvodní písně, která zněla z reproduktorů. Je to zvláštní pocit, když jdete na mši sv. a neprocházíte žádnými dveřmi, jen se před vámi otevře zaplněné náměstí. Měla jsem radost, velkou radost z této manifestace víry, kdy účastníci dávají najevo svou přítomností kam a ke komu patří. Bylo trochu chladno, pod mrakem, ale vydržet se to po stránce oblečení dalo.

Těch dojmů, proslovů a krásné hudby bylo tolik, že mi to až splývalo v jedno krásné dílo. A tak jediné, co jsem si zapamatovala z kázání nebo závěrečného proslovu, bylo, že slavení v liturgii se stále musíme učit. Jsou sice dané modlitby a zpěvy, Pán je taky přítomen , ale vše ostatní je vždy premiéra, záleží jen na nás, s jakým přístupem přicházíme. A já jsem se přišla ten den na Svoboďák setkat nejen s naším Pánem, ale podívat se, jak to vypadá s vírou v naší zemi, a musím říct: není to špatné 

Když vyšel průvod směrem k Zelnému trhu, tak se přiznám, začala jsem plakat radostí. Samozřejmě (ať mi to Pán odpustí) nejen nad tím, že Kristus jde v monstranci ulicemi Brna, ale také nad tím, s jakou hrdostí šli všichni v průvodu před ním a za ním. Na chvilku dokonce zpod mraků prosvitly paprsky slunce, jakoby příroda chtěla říct, kdo a co prosvítá do šedi naší snad ještě „ateistické“ země.