Velikonoce - svátek vykoupení a odpuštění

Následkem hříchu je smrt... Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. (Řím 6,23;3,23)   Ale: Kristus zemřel za naše hříchy a byl pohřben. Třetího dne byl vzkříšen. (1Kor 15,3) A když Bůh vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás (Ef 2,4).

Ježíš otvírá hříšníkům budoucnost. Svým odpuštěním dosvědčuje, že nikdo nemusí zůstat navždycky uzavřen ve své nenávisti. Tím, že Bůh svého Syna Ježíše vzkřísil z mrtvých, dává mu za pravdu a činí Ježíšovo odpuštění svým vlastním odpuštěním. Proto už není žádnému člověku definitivně zapovězen přístup k Bohu. Musí se "jen" nechat milovat, to znamená přijmout odpuštění.

Nesmírně tragickým osudem se stává takový, který jsme si sami připravili zlem, jehož důsledky jsou nevratné. Tu bychom mohli lehce podlehnout zoufalství a nenávisti k sobě samým. Ježíšovo odpuštění - stvrzené Bohem o Velikonocích - nám říká: I takovýto osud je zlomen, protože Bůh je Bohem odpuštění a  otevírá nám novou budoucnost.

(Johannes B. Brantschen)

Nebojte se! Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl a musel mít strach.

(Jan Pavel II.)