Boj o Mariánský sloup

Barokní Mariánský sloup zdobil Staroměstské náměstí v Praze už od poloviny 17. století. Býval označován za symbol germanizace, násilné rekatolizace a habsburské nadvlády nad českými zeměmi. Během 1. světové války kvůli všeobecné bídě zesílily protirakouské nálady ve společnosti a začalo se opakovat tvrzení, že sloup byl postaven jako triumf habsburské nadvlády v českých zemích. Po vzniku Československé republiky 28. října 1918 bylo pátý den svoláno shromáždění lidu na Bílou horu. 3. listopadu se u mohyly na bojišti shromáždilo na 30 000 lidí. Několik dní před shromážděním se konaly přípravy ke stržení Mariánského sloupu. Hlavními organizátory byli občané Žižkova, žižkovský bohém, rebel Fr. Sauer, který měl vše organizačně připravit. Ten 2. listopadu navštívil ředitele obecního dvora na Žižkově, aby mu dodal vše potřebné: hasičský vůz se čtyřmi hasiči a technické vybavení včetně žebříku. Když se dav rozcházel z Bílé hory, organizátoři ho dirigovali na Staroměstské náměstí. Hasiči zajeli za Husův pomník, aby nebyli nápadní. Začalo se stmívat, když dav došel na náměstí, spoře osvětlené šesti obloukovými lampami. Brzy bylo okolo sloupu uvázáno lano. Pod sloup Žižkováci zaráželi klíny, aby se sloup dole uvolnil. Na jeho vrcholu stála socha Panny Marie. Chtěli ji strhnout k nohám pomníku Jana Husa, ale nevěděli, že Jan Hus byl velkým ctitelem P. Marie. Jedna skupina se chopila lana, druhá s holemi a železnými tyčemi udělala obranný kruh proti místním obyvatelům, kteří šli sloup bránit. Všem velel opilý Fr. Sauer a několik nenápadných mužů v pozadí. 

Tato událost byla dosvědčena pět let po promlčení události samotným Fr. Sauerem v jeho brožurce „Naše luza“ jezuité a diplomaté. Zdrojem informací byl také dopis muže, který přišel se ženou a dvěma syny na Staroměstské náměstí. Když viděl shluk lidí a slyšel rány kladivem, běžel do Obecního domu, kde sídlil národní výbor, aby zavolal pomoc. Reakce na zprávu byla pasivní, váhavá, pouze mladý historik Václav Vil. Štech odjel na Staroměstské náměstí se dvěma členy výboru. Žádali shromážděné jménem Národního výboru, aby strhávání zanechali. Setkali se však jen s posměchem Žižkováků. Stržení chtěl zabránit i hrabě Václav Kounic, byl ztlučen a musel ustoupit. Mladý Štech zachránil z dutiny sloupu gotický deskový obraz Panny Marie Rynecké a stříbrné svícny. (Tento obraz byl namalován r. 1410 a byl původně zavěšen na domě č.p. 20. U tohoto obrazu se modlili Pražané v době švédského obléhání v r.1648. Ubránění města připisovali pomoci shůry…) Žižkováci napjali lano a asi 100 lidí ho tahalo. Po chvíli prasklo. Lidé upadli a sloup stál. Manipulace s ním nebyla jednoduchá. Sauer řval. Lidé křičeli - jedni pro stržení - druzí proti. Sloup se kolébal, až byl vykloněn z rovnováhy směrem k Týnu. Ve vzduchu se rozpůlil, roztříštil na sedm kusů. Desítky hrdel vyrazily v nenávistný vítězný pokřik. Socha Panny Marie spadla na záda z výšky 13,5m. Hlava se odlomila, s rachotem se kutálela po dlažbě a zastavila se u nohou sedmnáctiletého mladíka, žižkovského rodáka Jaroslava Seiferta, budoucího básníka a nositele Nobelovy ceny za literaturu. J. Seifert byl touto událostí na celý život citově poznamenán. Když v r. 1978 přišel navštívit básníka Vladimíra Holana, uviděl v jeho pokoji odlitek hlavy Panny Marie ze sloupu. Nechal si jej také zhotovit a měl jej na knihovně ve své pracovně. Ne stojící, ale položený, jak se k němu hlava dokutálela. Na troskách sloupu se na druhý den objevil trnový věnec s připevněnou vizitkou „Plným jménem protestuji Zdenka Braunerová“ (vynikající malířka a grafička). Ve dne v noci byly poslední kusy sloupu rozebírány a odváženy. 21. prosince 1918, kdy se po letech v cizině vrátil do Prahy prezident T. G. Masaryk s doprovodem, nezůstala ani stopa po Mariánském sloupu. Skandální vandalský čin i po letech se hluboce dotkl řady lidí. Básník Václav Renč napsal r. 1956 ve věznici Leopoldov sbírku dvanácti básní s názvem Pražská legenda, oslavující Boží lásku.

Předposlední báseň končí veršem: „Láskou je raněn, kdo mě zraní“. 

Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze je podporována velkým množstvím lidí doma i v zahraničí. Novou sochu Panny Marie Immaculaty už zhotovil akademický sochař Petr Váňa. Pražské zastupitelstvo však obnovu Mariánského sloupu zamítlo. Nepochybujeme, že se tam jednou vrátí! 

Jarmila Pololáníková, z časopisu Milujme se 47. číslo, zkráceno