Kniha Ostrovačice během tisíciletí

Městys Ostrovačice vydal v roce 2020 zcela novou knihu mapující velmi zajímavou historii Ostrovačic. Kniha je rozdělena na dvě základní části, a to textovou a obrazovou. Kromě fotografií ze současnosti jsou v ní uveřejněny i historické fotografie, mapy, projekty a listiny. Ve většině případů se jedná o obrázky, které většina čtenářů neměla dosud nikdy možnost vidět. Historické fotografie domů, ale i z různých společenských akcí, poskytli obyvatelé Ostrovačic, kterým za to patří velké díky. Textová část je pak rozdělena do 25 hlavních kapitol. 

Tato kniha navazuje na brožuru z roku 1998, která byla nazvána Ostrovačice během staletí. Oproti této brožuře však kniha obsahuje zcela nové informace, které se podařilo za uplynulých 20 let získat, nebo které byly skryty v různých archivech. První kontakt s historikem Jaroslavem Sadílkem, který je autorem významné části knihy o historii Ostrovačic od prvních písemných zmínek až do poloviny 19. století, byl navázán už v roce 2014. Na základě svého zkoumání vytvořil práci o historickém vývoji stavebních památek a osídlení obce. Jako dvě stěžejní budovy byly samozřejmě vybrány kostel a fara s prelaturou. Studiem archiválií však dospěl ke zcela novým a nečekaným zjištěním, která jsou veřejnosti poprvé představena právě v této knize. Dosud jsme například netušili, čím byl původně dům naproti základní škole s pseudogotickými okny – nikdo z nás nevěděl, že se jednalo o středověkou dědičnou rychtu, která měla povinnost ubytovat a pohostit konvent rajhradského kláštera. Netušili jsme také, že rajhradští benediktini tuto rychtu koncem 16. století odkoupili a chtěli ji přestavět na své sídlo. Nakonec však od tohoto záměru ustoupili a tzv. prelaturu přistavěli k původní faře. Neměli jsme ani ponětí, že tato původní fara nestála v místech, kde ji známe dnes, ale přesně na opačné straně farní budovy a že její zbytky byly po velkém požáru roku 1849 zbourány a tím byla pravděpodobně narušena statika zadní části prelatury. Díky historickým pramenům víme, že ostrovačický kostel, respektive jeho základy, patří k nejstarším církevním památkám v dalekém okolí a pochází již z druhé poloviny 12. století. Jak původně tento kostel před svojí barokní přestavbou vypadal, nám však zůstává nadále skryto. Ale čtenář se v knize může například dozvědět, že kostelní věž byla původně samostatně stojící zvonicí a k propojení s kostelem došlo až počátkem 18. století, kdy vznikla i kaple sv. Barbory, která je v některých záznamech uváděna dokonce jako samostatný kostel. 

Kromě základních geografických a statistických údajů obsahuje kniha samostatnou kapitolu o tom, jak vypadal život nejenom na území dnešních Ostrovačic v údolí Boskovické brázdy před přibližně 290 miliony let v období přelomu prvohor a druhohor. Na tuto nejstarší historii našeho území pak navazuje samostatná kapitola, která je dílem archeologů a odráží významné archeologické objevy, které byly uskutečněny náhodou při pokládce elektrických kabelů do země v roce 2017 přímo na náměstí. Další kapitoly jsou věnovány historii Ostrovačic od prvních písemných zmínek až po současnost, konkrétně do roku 2018. Díky nálezu historické kroniky Ostrovačic z let 1918–1943 mají čtenáři možnost dozvědět se více i o životě v obci v první polovině 20. století – v meziválečném období, za 2. světové války a také o událostech poválečných. 

Další kapitoly jsou věnovány významným informacím ze života městyse – Vilému Mrštíkovi a jeho Pohádce máje, historii Masarykova okruhu, základní i mateřské škole, kulturním a místním památkám, třem nejstarším spolkům (hasiči, sokol a ochotnické divadlo) či přírodě v okolí Ostrovačic. Nechybí ani výčet významných rodáků, osobností a čestných občanů, nebo soupis rychtářů, starostů a předsedů národního výboru. Samostatná kapitola je pak věnována nejstarším domům a jejich vlastníkům v letech 1657–1861. 

Jak jsem se již zmínil, kniha vznikala přibližně 5 let. Ale tato doba se určitě vyplatila, protože díky ní jsme postupně získali unikátní a dosud nevídaný náhled na Ostrovačice a jejich historii. Kromě historika Jaroslava Sadílka se na její tvorbě podíleli archeologové Zdeněk Hájek a Alžběta Čerevková, na mně pak byl úkol dát všechny informace dohromady a doplnit je o další. Práce to byla opravdu velmi zajímavá a přinášela mi stále nové poznatky. Velmi poučné pro mne byly i hodiny strávené ve Státním okresním archivu v Rajhradu, kde jsem měl možnost v historických listinách, zápisech i obecních kronikách získat velké množství nových informací. Grafická část knihy je pak dílem vydavatelství F.R.Z. agency z Brna, konkrétně pana Petera Aka, který na základě mých podkladů a pokynů umístil jednotlivé obrázky na příslušné stránky, ale který se také velmi citlivě snažil, aby každá strana byla jiná a získané obrázky velmi kvalitně upravil. Protože je kniha vytištěna na křídovém papíru, je výsledek nádherný a staré fotografie díky moderním technologiím získaly zcela nový vzhled. To platí i o galerii kněží, kteří v Ostrovačicích působili. Tyto portréty jsou umístěny na chodbě zdejší fary, a i přes jejich nafocení přes sklo se podařilo fotografie vyčistit a zvýraznit podoby mnohdy velmi významných osobností benediktinského řádu. I díky této galerii jsou v knize umístěny fotografie všech zde působících kněží od roku 1748 (s jedinou výjimkou Bernarda Josefa Pivoňky, jehož portrét se mi získat nepodařilo). 

Mým velkým přáním je, aby kniha potěšila a poučila všechny své čtenáře a aby při její četbě prožívali podobné vzrušení, jaké jsem prožíval při čtení podkladů od pana historika či archeologů, při bádání v archivech a pročítání starých ostrovačických kronik, a pak i při samotném sepisování knihy, neustálém pročítání napsaných textů, jejich úpravách a korekcích. Pokud Vás tento článek navnadil a rádi byste si knihu zakoupili, je k dispozici na Úřadu městyse Ostrovačice. Kniha má 320 stran textu a fotografií, má velikost formátu A4 a její cena je 650 Kč. 

Samozřejmě stále zůstává mnohé z historie Ostrovačic nezodpovězeno a s největší pravděpodobností se některé souvislosti a detaily už asi nikdy nedozvíme. Tato nevědomost však otevírá prostor pro naši fantazii. Věřím, že při čtení knihy tedy pomyslnou uzdu své vlastní fantazie budete moci popustit a přenesete se do dob dávno minulých i těch docela nedávných. Historie je totiž nikdy nekončící příběh – vždyť včerejší den, uplynulá hodina, minuta, a dokonce i sekunda už se stává její součástí. Pokud si knihu zakoupíte, přeji vám zajímavé počtení, získání nových vědomostí a doufám, že listování touto knihou pro vás nebude ztrátou času, ale chvíle, které s ní strávíte, uchováte ve své mysli a budete, stejně jako já, hrdi na naše předky, na to, co v mnohdy těžkých dobách dokázali, a čím se mohou Ostrovačice pyšnit dodnes.