Pěší pouť na Velehrad v r. 2020

Letošní jubilejní 20. pěší pouť na Velehrad se uskutečnila ve dnech 20. - 22. 8. 2020. Z našich farností se zúčastnilo 7 poutníků. Začátek pouti proběhl tradičně v Ratíškovicích při mši svaté, kde nás přivítal P. Jiří Čekal, který také neopomněl připomenout svátek a blížící se půlkulaté narozeniny otce Ludvíka. Společně s osmi ratíškovickými poutníky jsme poté zahájili naši pouť. I když nás vyšlo méně než obvykle, cítili jsme velké spojení a alespoň v myšlenkách jsme s sebou měli nejen úmysly naší pouti, ale i ostatní poutníky, kteří se s námi nemohli zúčastnit.

Letos, kvůli nastalé situaci v Boršicích a koronavirovým opatřením, jsme změnili naši druhou zastávku pro přenocování a došli jsme na faru v Nedakonicích. Zde nás velmi srdečně přivítal místní pan farář P. ICLic. Mgr. Josef Rýznar. Nabídl nám nejen nocleh, ale i výborné pohoštění, milé přijetí i spoustu veselých historek a vtipů. Večer nás poctil svojí návštěvou největší poutník - Mons. Jan Peňáz, který s úsměvem na tváři vítal nové poutníky a předával kovové křížky i další mosazné ozdoby. V Nedakonicích jsme také potkali naši bývalou říčanskou farnici Kristýnku Hrichovou, která se sem s rodinou přestěhovala (někteří si ji mohou pamatovat, jak vedla dětské ochotnické divadlo) a nabídla 5 poutníkům nocleh. 

V soboru ráno jsme vyšli na poslední úsek naší pouti. Ve Zlechově, kudy obvykle prochází už spojené proudy poutníků z Boršic, přivítali zdejší farníci naši malou skupinku za mohutného vyzvánění zvonů s velkým přijetím i milým pohoštěním. V Tupesích jsme se spojili s celým proudem poutníků a došli společně až na Velehrad. 

Při mši svaté, kterou celebroval Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle, mne velice oslovila jeho myšlenka z kázání, že poutníci často vzpomínají a myslí na útrapy, které na pouti zažívají – velké vedro nebo zima, déšť nebo silný žár sluníčka, oteklé nohy nebo puchýře, bolavá záda, nevyspání, štípání komárů nebo jiného otravného hmyzu, místo toho, aby měli na paměti úmysl, se kterým se na pouť vydali. To by měla být ta nejsilnější myšlenka, která nás na cestě provází, dává nám sílu a také pomáhá překonávat nepříjemné pocity. Nebojme se přijmout za oběť útrapy pro úmysly, které skrze naši pouť Bohu předkládáme.