Společná cesta synodality v našich farnostech

V říjnu 2021 zahájil papež František tříletý synodální proces, který má posílit ducha komunikace a společné odpovědnosti v církvi. 

Vzali jsme vážně výzvu Papeže Františka a setkali se na prvním synodální setkání v naší farnosti.

Synodalita je sice slovo málo v naší Církvi používané, ale i tak jisté prvky sdílení a společného života a společné cesty ve farnosti existují. A Bohu díky, za všechny, kdo se do této společné cesty zapojují. Otázka je, zda nejsou i lidé či problémy, které jsou dosud na okraji našeho zájmu, jen si jich nevšímáme, protože nás to třeba nenapadlo. A zda to právě není důvod, že je Církev pro lidi okolo nesrozumitelná. Ke společné cestě v duchu synodality nejsou zváni jen aktivní členové farnosti, ale i lidé kteří jsou z jiných církví nebo jsou mimo naše společenství. 

Na synodálním setkání naší farnosti přišlo krásných 15 lidí. Zamýšleli jsme se společně nad tím, co je smyslem synodální cesty, proč jsme k této aktivitě zváni, co od ní očekáváme. Jak tuto výzvu dobře a konkrétně uchopit, aby to nebyla jen další činnost pro činnost, ze které vzejde nějaký dokument a tím to hasne. 

Zde několik pohledů na to, co účastníci skupinky od Synody o synodalitě očekávají:

  • „Očekávám debatu o tématech, která jsou bolavá, kontroverzní. Každá farnost má svá specifická témata…Ideální by bylo, kdyby se dalo mluvit i o tématech, kterým se zbožní katolíci vyhýbají.“
  • „Neočekávám nic zvláštního, vyhovuje mi to, jak to je, společenství při mši a po mši.“
  • „Děláme jen to, co je dáno shora. Navíc něco, když je, tak se člověku nechce… Na různé akce chodí jen malá skupinka lidí.“
  • „Možná otevření se lidem, kteří jsou mimo (nevěřící, sympatizanti, nekatolíci).“
  • „Cesta ukázaná Kristem je změnit především sebe. Pak bude církev svědectvím ve světě.“ „Církev v Česku ale to má dost těžké – je zaškatulkovaná „je to jen pro babičky“. 
  •  „Kdyby se dalo něco udělat, změnit, pro děti a mládež. To křesťanství, které jsme přijali my, není pro ně atraktivní a srozumitelné.“

Asi nemá cenu čekat od synodu zvraty, revoluce, změna vnějších věcí v církvi.

Ale změna může být zdola, prostě se o těch věcech s respektem a otevřeností bavit. Synodální proces není jen v diskusi, důležité je naslouchání a otevřenost.

Abychom nezůstali jen u teorie, rozdělili jsme se do tří skupinek. Vybrali si dvě z osmi z témat, která jsou určena pro Synodní proces na diecézní úrovni, ze kterých je od nás očekáván nějaký výstup.

Ve skupinkách jsme se pokoušeli vést dialog téma Naslouchání a Dialog uvnitř a vně Církve. 

Zajímavé byly nejen výstupy z jednotlivých skupinek, ale i to, jak se vůbec dařilo dialog vést. 

Ve skupinkách zaznívaly k tématu například tyto myšlenky:

  • „Nemám pocit, že by někoho až tak zajímalo, co si o něčem myslím.“
  • „V kostele jsme schovaní, pasivní, někdy není ani prostor.“
  • „Chtěli bychom umět naslouchat, dokonce i mimo společenství věřících, ale mám pocit, že o to ani druzí nestojí. Je to ale náročné, jako společnost jsme rozděleni, neumíme mluvit o věcech bez zatížení předsudků, nadhledu, spíše se bráníme nebo útočíme.“ 
  • „Možná by bylo zajímavé naslouchat i těm nekostelovým lidem, proč třeba je to mezi nás neláká, jak vidí oni Církev. Hodně to ztěžují různé kauzy, panuje nedůvěra.“
  • „Dialog možný jen v malé skupince, ve větší skupině je náročné udržet dialog a bavit se o tématech, která jsou náročná...“
  • „Někteří lidé se ujmou slova, mají silné argumenty a nenechají prostor těm, kteří se neumí prosadit nebo neumí tak dobře věc formulovat, je těžké vystoupit a něco říct…“
  • „Důležité je vžít se, nejen poslouchat – podívat se očima toho druhého. Ne hned vrstvit názor za názorem, vést konfrontaci či názorový boj.“
  • „Důležitý úkol kněze nebo moderátora – povzbuzovat ty, kteří mlčí a měli by třeba co říci (starší lidé, introverti..)“
  • „Je náročné mluvit s někým, kdo má jiný názor. Přeci nebudu souhlasit s někým, kdo říká něco, s čím nesouhlasím.“ 
  • „I když je snaha si porozumět, ale každý myslí jinak, je těžké vydržet naslouchat a hned nereagovat. Je moc důležitá role moderátora ve skupince, toho, kdo nesoudí, klade otázky a usměrňuje dialog.“

Ono to vypadá jednoduše a hezky, že se budeme sdílet. Uvědomili jsme si, že dialog a naslouchání není až tak o diskuzi, konfrontaci. Také jsme se shodli, že by bylo potřeba více zúžit a zkonkretizovat témata dialogu, podpořit roli moderátorů skupinek a dát i více času, aby bylo možné jíst více do hloubky, více se na témata dopředu připravit. Máme ještě mnoho před sebou a v tom je to krásné. Jsme na společné cestě. 

Pokud Vás oslovila myšlenka učení se dialogu, respektu a naslouchání v rámci Církve i mimo ni, budou následovat další setkání – ještě v adventu i potom po Novém roce na faře v Ostrovačicích.

(Koho by zajímalo více k tématu Synody o synodalitě, informace najde zde: www.synoda.cz)

Magdalena Volková, koordinátor farních synodálních skupinek

Číslo:

Autoři článků: